Domů, k přenosné volební urně

Pokud nechápete, co se to teď v parlamentu děje kolem korespondenční volby, nepropadejte panice. Určitě nebudete sami. Schvalování v kontextu Evropy zcela běžného, bez problémů fungujícího opatření, které mnoha lidem prokazatelně pomůže a při troše šikovnosti ničemu neuškodí, se v tuzemských kulisách proměnilo v jakési veřejné sebetrýznění. Zákonná norma, kterou bývalý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský označil za logickou a nijak riskantní cestu, jak lépe plnit jedno ze základních demokratických práv, tedy právo volit, se v politické diskusi vykresluje jako největší ohrožení svobody od Husákových dob. Tam, kde Slováci, Němci a další absolvují běžný volební den, my vidíme katastrofu, konec všeho, a blokujeme kvůli tomu parlament. Je tohle drama opravdu nutné?

V politice obvykle za nic nemůže jen jedna strana bitevního pole, tedy jen vládní koalice nebo jen opozice, a platí to i pro naše bolestné schvalování jinde banální korespondenční volby. Navíc jako omluvu lze uvést, že opozice má právo dělat trochu drama a přehánět. A nemohly vládní strany přece jen projevit více vstřícnosti a téma s opozicí lépe předem projednat?

Tipněme si, že spíš ne. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová pronesla na plénu sněmovny bez ironie jednu z nejkonstruktivnějších řečí, jaké jsme minulý týden od opozice slyšeli. Ani ona si ale nenašla pro korespondenční volbu, která dnes funguje ve dvaceti státech EU, lepší pojmenování než to, že jde o „pokoutný způsob, jak se udržet u moci“, „trik“ a „mrzačení volebního systému“. Diskutéři v nejprůměrnějším výčepu by to neřekli hůř, tak proč by měla koalice „víc naslouchat argumentům ANO“, jak od parlamentního mikrofonu radila Schillerová? Navíc sama Babišova vláda pracovala na návrhu korespondenční volby, tak by ANO mělo být spíš rádo, že to teď Fiala dotáhne do konce.