100 dní zkázy v Gaze

Nedá se říct, že by 21. století bylo skoupé na utrpení. Z rozvrácené Sýrie v minulé dekádě prchlo kolem sedmi milionů lidí a na ukrajinská města už skoro dva roky dopadají ruské bomby. Hlad opakovaně trápí Somálsko, Jemen i tálibánský Afghánistán. Ve válce na severu Etiopie před třemi lety zemřelo víc než půl milionu lidí – možná, protože přesné číslo nebudeme kvůli těžké dostupnosti této oblasti nikdy znát. Předáci několika respektovaných humanitárních organizací, které bývají přímými svědky nejhorších katastrof lidstva, přesto apelují, že Gaza výše zmíněné hrůzy překonává.  

„V žádné jiné válce tohoto století nebyli civilisté v takové pasti, bez jakékoli cesty či možnosti utéct a zachránit sebe a své děti,“ napsali před Vánocemi ve společném textu šéfové Norwegian Refugee Council a amerických poboček organizací Oxfam, Save the Children, Care, Mercy Corps a Refugees International. Odsuzují „hanebné a pokleslé“ zločiny Hamásu ze 7. října, avšak izraelské právo na sebeobranu podle nich nutně nemuselo – jak píší – vést k „noční můře pro miliony civilistů“.

„Neporovnáme mezi sebou utrpení a počty mrtvých v různých krizích, ale sledujeme rychlost a rozsah této humanitární krize. A ta opravdu v nejnovější historii nemá obdoby,“ vysvětluje Respektu humanitární apel Martin Rentsch, mluvčí Světového potravinového programu (WFP), který je globálně hlavním poskytovatelem potravinové pomoci. Rentsch odkazuje k vědecké kategorizaci hladovění (Integrated Food Security Phase Classification, ve zkratce IPC), kterou se velké organizace poskytující potravinovou pomoc řídí. V nejhorším stupni, kdy lidé často celý den nejedí a hrozí jim smrt hladem, podle těchto dat momentálně přežívá celosvětově 706 tisíc lidí. Z toho jich je 577 tisíc v Gaze. „Čtvrtina obyvatel Gazy je akutně ohrožena smrtí hladem, po pouhých třech měsících války. Od roku 2004, kdy používáme současnou vědecky nezávislou metodu měření hladu, nic takového nepamatujeme,“ dodává Rentsch. 

Život je fronta na jídlo

Uvedená data o počtu hladovějících vycházejí z více pramenů, jedním z nejdůležitějších jsou telefonáty obyvatelům krizových oblastí. Výzkumníci se jich například ptají, jaké mají zásoby potravin a co dnes a včera jedli a pili. WFP obyvatelům Gazy dlouhodobě pomáhá, do loňského hamásovského útoku například zhruba 200 tisícům lidem poskytoval jakousi obdobu bankovních karet, kterými si poté v obchodech a na trzích mohli koupit potraviny podle vlastního výběru. „Máme spoustu kontaktů, které vychází ze seznamu příjemců pomoci před 7. říjnem. Naprostá většina obyvatel Gazy má telefon a díky tomu jsme odtamtud měli přesnější data o výživě než z více odlehlých, chudších oblastí, například z Konga,“ říká Martin Rentsch. 

Data z telefonických dotazníků jsou doplněna zprávami lokálních spolupracovníků humanitárních organizací. „Občas se v rámci pomoci podaří do Gazy dostat plynové bomby a díky nim se načas obnoví provoz nějaké pekárny. Všichni se k ní pak seběhnou, děti stojí hodinové fronty, a buď se chleba dočkají, nebo se vrátí s prázdnými rukami,“ popisuje Rentsch. „Celý den se točí kolem zajištění základních potravin, je to boj o přežití.“ 

Podle informací WFP skoro všichni obyvatelé Gazy občas vynechají jídlo. Potraviny už mají jen ze dvou zdrojů: ze zbytků svých vlastních zásob, například konzerv, a z humanitární pomoci. Té podle humanitárních organizací do Gazy projede jen pětina až desetina množství, které je potřeba.

Přes jediný otevřený hraniční přechod z Egypta přijede v průměru sto kamionů denně, posílají je agentury WFP, Červený půlměsíc, Spojené arabské emiráty a další. Ve frontě na detailní inspekci momentálně čeká přes tisíc dalších kamionů. Izraelští vojáci každý vůz sami pečlivě prohlížejí a vyřazují zboží, které by mohlo sloužit Hamásu. Například generátory nebo náhradní díly do zařízení, která slouží k odsolení mořské vody. Seznamy zakázaného a povoleného zboží se však průběžně mění.