Sexuální násilí jako zbraň

Kdo bere do ruky knihu britské novinářky Christiny Lamb, která mapuje sexuální násilí páchané na ženách během válek, tuší, že řeč bude o strašlivých činech. Přesto ho okamžitě zaskočí nekonečná vynalézavost pachatelů a děsivé následky, které mají pro oběti. Málokdy se dočkají spravedlnosti, naopak jsou vlastní komunitou často ostrakizovány a trestány za zločin, za který nemohou.

„Ti ruští vojáci byli mladí – stejně staří jako její synové,“ popisuje autorka výpověď dvaačtyřicetileté Ukrajinky Viky, kterou na jaře 2022 opakovaně znásilnili okupanti. A přesně to vyjadřuje použití tohoto činu coby válečné zbraně s maximální možnou škodou. Neplatí zde žádná pravidla ani ohledy. Cílem není jen zranit konkrétní ženu, ale také její rodinu i společnost jako celek, a to na celé generace. Roli hraje i tvrdě praktická stránka věci: žádná konvenční zbraň nezpůsobí tolik škody s tak malými náklady.

 Oběti mohou být těhotné, zraněné i nemocné, matky i babičky, jejich děti – nebo dívky mladé tak, že dětmi stále jsou. A patří k nim i rodina, která je často nucena násilí přihlížet. Ani ženy, které mu uniknou, neodejdou bez ponížení: vojáci jim hrubě vysvětlí, že je neznásilní, protože jsou ošklivé. Ohledy na ně nečekají ani poté, co válka skončí – zejména pokud následkem znásilnění otěhotněly nebo se vydají na cestu jako uprchlice, kde na ně čeká další násilí.