V nejhorším budu prodávat uši na OnlyFans

Na jedné straně introvert, který se cítil bezpečně v pražské hudební komunitě, kde v šestnácti začínal a odbourával v sobě vnitřní blok strachu, že jako gay zklamal společnost. Na druhou stranu extrovert, který měl potřebu dokazovat, že je cool, a rozjížděl na dokumentárním festivalu v Jihlavě sedmihodinové taneční sety, kdy s nebývalou energií bavil lidi skákáním na stole do půl těla nahý. 

Patří ke generaci Z, která suverénně surfuje mezi médii, je zvyklá na rychlé tempo internetu i budování identity na sociálních sítích. Zároveň je méně ironická než její rodiče. Umí si říct o slovo a ze všeho nejvíc ji spojuje, že řeší vlastní sexualitu, svoje vztahy, emoce a psychické zdraví. Taky dokáže z nutnosti vyjít s málem. Pracovat na více projektech a místech najednou a hledat různé zdroje často mimo zavedený systém. 

Když to všechno sečteme, dostaneme Šimona Holého, skladatele, moderátora a filmového režiséra, který v sobě tohle všechno spojuje a vypráví o své generaci, aby si splnil výhledově přání – točit filmy na plný úvazek. I jeho nejnovější snímek Hello, Welcome, který vznikl s minimálním rozpočtem v guerillovém stylu během šesti dnů na loňském karlovarském filmovém festivalu a teď ho hrají česká kina, je třeba brát hlavně jako další součást snahy, jak se dopracovat k vysněné metě. 

Co je špatně tady a teď

Holý debutoval v roce 2021 černobílými Zrcadly ve tmě. Na portrét mladé tanečnice tápající v partnerském vztahu, emocích vůči matce i vlastní průměrnosti vybral 300 tisíc ze svého účtu a natočil ho stylem „udělej si sám“ v rychle založené produkční společnosti – bez finanční podpory institucí jako Státní fond kinematografie nebo Česká televize, na něž se většina tuzemských tvůrců při financování filmů spoléhá. Reagoval tak na několik let marné snahy zafinancovat ambicióznější a nákladnější debut. 

S filmem, který empaticky vypráví o těch, kteří řeší, jak se přestat řešit, se dostal na karlovarský festival do soutěžní sekce Na východ od Západu. Byl nominován na Ceny české filmové kritiky za objev roku. Kritika film přijala spíš pozitivně, byť ne bez výhrad. Oceňovala snahu o jasný výtvarný koncept, který se propojil s emočním prožíváním hrdinky. 

Debut vzbudil pozornost do značné míry i kvůli tomu, že vznikl mimo systém a obklopovala ho energie a odhodlání sedmadvacetiletého autora a absolventa katedry režie pražské FAMU, jenž se nebál do médií mluvit o své situaci. Vztahoval ji přitom ke špatně nastavenému systému podpory a údajnému strachu výběrových komisí z experimentálnějších nebo jednoduše „jiných“ projektů. Svoji kritiku o rok později vyostřil v textu Tady a teď, který se stal součástí radikálně působícího manifestu (spoluautory byli Tomasz Wiński a Tereza Vejvodová).