Mlít 111 roků
V rodinném mlýně v Oudoleni mele „pomalou“ mouku už pátá generace rodiny Kryštofků
Odbočka k oudoleňskému mlýnu na Havlíčkobrodsku vede ostrou zatáčkou nad místním potokem. Jeho voda začala v roce 1913 pohánět mlýn Kryštofků. Dnes se o něj stará a mele v něm už pátá generace této rodiny. Jednatřicetiletý Jiří převzal provoz před čtyřmi lety. „Tatík mi tehdy řekl, že buď sem půjdu dělat, nebo to tady zavřeme. Mluvili jsme o tom už dřív, ale měli jsme hodně odlišné představy, kam směřovat,“ popisuje Jiří Kryštofek. On chtěl od začátku cílit hlavně na koncové zákazníky, jeho otec sázel spíš na okolní pekárny. Nakonec dostal zelenou názor mladší generace. „Dnes dodáváme mouku jedné větší pekárně, jinak si sem chodí lidé, kteří pečou sami doma.“
Mlýnu Oudoleň se povedlo naskočit na rostoucí vlnu zájmu o bezobalové zboží, pro jejich pěti- a desetikilogramová balení mouky – od žitné a pšeničné chlebové a výražkové až po špaldovou – si lidé jezdí až třeba ze střední Moravy. Zájmu o řemeslnou oudoleňskou mouku paradoxně pomohl také covid, kdy lidé začali mnohem víc péct – a také řešit kvalitu mouky.
Pod bílým závojem
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu