Mytologii, folklor a katolickou tradici s feminismem a společenskou kritikou proplétá španělská spisovatelka a esejistka Layla Martínez ve svém sugestivním debutu Červotoč. Svorníkem toho všeho je dům na kraji vesnice. Nikoli místo bezpečí, ale temný tepající organismus. Hromadí v sobě nevyléčené křivdy a pochmurnou minulost, která se chladnými prsty sápe po přítomnosti. Škrábe na dveře, vrže podlahou, šeptá pod postelemi a v tmavých rozích. V jeho útrobách žijí duchové zemřelých a zjevují se světice, k nimž se v transu obrací starší ze dvou bezejmenných protagonistek.
Její vnučka historkám nevěří a nejraději by z malé vsi zmizela zpět do města, kde studovala a jež musela kvůli finanční situaci opustit. I k ní však dům začne promlouvat a jako titulní červotoč prožírat její mysl znepokojivými obrazy. Neklidnou atmosféru umocňuje úzkostná sevřenost a fragmentárnost: v náznacích se tu vyjevují obrazy z národních dějin i rodinné historie spjaté s domem, v němž ženy po generace bydlely. Ten se stal symbolem útlaku, noční můrou a vězením, které jim (stejně jako dalším obyvatelům) ubližuje až fyzicky a nedává jim svobodu ani po smrti.
Transgeneračnímu traumatu zakódovanému v tělech nelze uniknout. Jak příběh graduje a hrdinky se střídají v divoce podmanivém vyprávění, které se táhne od předválečných let přes občanskou válku a frankistický teror až po současnost, prosakuje jejich neštěstí čím dál víc na povrch a s ním se do textu propisuje jejich vztek. Z některých stran se doslova dere ven; narušuje strukturu vyprávění a maže interpunkci.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
