ODS a euro: vedení stále tápe, členská základna se proměňuje

Že se prezident Petr Pavel ve svém novoročním projevu nevyhne Evropské unii, se dalo čekat. Letos uplyne dvacet let od našeho vstupu a on posluchačům svého projevu připomněl, že takové kulaté výročí dává – společně se čtvrtstoletím v Severoatlantické alianci – příležitost zrekapitulovat si naše závazky vůči oběma společenstvím. Důležité jsou pro tuto chvíli dva.

Ten první, tedy výdaje na obranu státu ve výši dvou procent HDP, od tohoto roku po letech „černého pasažérství“ plníme. Druhý závazek, tedy přijetí společné evropské měny, je ovšem stále v šuplíku, což prezidenta ponouklo k nebývalému apelu: „Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou,“ řekl prezident občanům a nastavil tak hlavní téma veřejných diskusí pro další dny. Pavel doposud, když byl dotázán, vystupoval jako opatrný zastánce eura. „Jako občan jsem pro,“ odpověděl například před prezidentskou volbou do ankety pořádané iniciativou Euro v Česku. „Ale neměli bychom se přitom nechat strhnout nějakou emocí, ať přehnaně pozitivní, nebo přehnaně negativní.“

Na dotaz, proč právě teď přišel čas téma zvednout ve veřejném prostoru, zní z prezidentské kanceláře vysvětlení, že pokud na Hradě nějaká otázka opakovaně zaznívá v diskusích, pak je logické, že zazní také v nějakém projevu. Prezidentova novoroční výzva přitom potvrdila dojem, že v české debatě o přijetí eura se vedle dlouhodobě dominantních euroskeptiků a hlasatelů nejasně spočítané ekonomické nevýhodnosti tohoto kroku začínají hlasitěji ozývat i hlasy z opačného tábora: těch, pro které je euro šancí na větší provázanost se západním světem, a tudíž v jejich očích i na větší bezpečnost a pevněji položené základy prosperity a svobody. Tím, že Petr Pavel debatu na chvíli zvedl všem na očích do nejvyšších politických pater, se otevřela znovu otázka, jak se k onomu „závazku eura“ staví ODS – nejsilnější vládní strana, která doposud přijetí společné měny blokovala a mezi pěti koaličními partajemi v této pozici zůstala osamocena.

Nepřekvapivě proti

ODS takto proti euru ve vládě není osamocena poprvé. Před otázku, jak to bude s přijetím společné měny, postavili občanské demokraty jejich koaliční partneři už mezi lety 2006–2009, kdy křehké většině tvořené lidovci Miroslava Kalouska a Stranou zelených Martina Bursíka, opřené o dva přeběhlíky z ČSSD, vládl coby lídr ODS Mirek Topolánek. Česko tehdy šlapalo po cestě ke společné měně se sousedním Slovenskem, taktéž přijatým do Unie v roce 2004.

Vláda disponovala zmocněncem pro přijetí eura, který připravoval nutné úpravy legislativy, vysvětlující kampaně a diskuse s hráči typu Hospodářské komory ČR. Ministr financí Kalousek poté v únoru 2007 vyrukoval na odborné konferenci s rokem 2012 jako s termínem, kdy by Česko mělo společnou měnu přijmout, a dodal, že se k jeho schválení pokusí přesvědčit své vládní kolegy. Zeleným termín vyhovoval, proti byla nepřekvapivě ODS.

„Bylo naprosto zřejmé, že termín stanovení eura přes ODS nikdy neprojde, a také nikdy neprošel,“ shrnuje tehdejší situaci Kalousek. „Tenkrát se běžně o budoucnosti Unie uvažovalo jako o dvourychlostní, přičemž zahraničněpolitickou doktrínou ODS bylo jet v tom pomalejším pruhu. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg oponoval, že se mu nestalo, aby jel v pomalejším pruhu dálnice, aniž by dříve nebo později nenarazil na ceduli exit, avšak na partnery to nemělo žádný dopad,“ vzpomíná exministr. Padal tedy „exit“ také v oněch rozhovorech? „Nikdy se nemluvilo o vystoupení, ale vždycky se mluvilo o pomalejším proudu EU,“ říká Kalousek. Otázku, co k tomu občanské demokraty vedlo, nechává Kalousek pro psychoanalytiky. „ODS byla euroskeptická strana, vliv měl Václav Klaus,“ nabízí zažité a léta opakované vysvětlení tehdejší zmocněnec pro euro Oldřich Dědek.

Do vlády tedy hlasování o termínu přijetí nikdy nedoputovalo a občanští demokraté úspěšně bránili cestě k euru i v následujících letech. Naproti tomu Slovensko do eurozóny vstoupilo v roce 2009, čtvrt roku před pádem Topolánkova kabinetu. Zemi na přijetí společné měny připravila Dzurindova vláda a cestu k euru nakonec nezastavil ani Robert Fico, který se v roce 2006 chopil moci a v počátcích svého vládnutí lavíroval, zda v přijímání eura pokračovat, či ne. Nechal si nicméně na neveřejném jednání se Slovenskou národní bankou vysvětlit, že další lavírování by znamenalo ekonomické potíže – a po jednání vystoupil před veřejnost s tím, že euro bude.