Kruh studu

Vlna autofikce už pravidelně omývá i domácí břehy. Loni se tu jednalo určitě o nejskloňovanější žánr, který se však přes všechnu pozornost nezbavil určité tekutosti a kontroverze. Část autorů a autorek se brání, aby jejich autobiografické prózy byly takto nálepkovány, zatímco jiní své knihy původně francouzským pojmem označují sami. Mezi ty spíše první patří i básník a anglista Marek Torčík, jehož prozaický debut Rozložíš paměť se stal jednou z nejdiskutovanějších knih roku 2023.

Hvězda autofikce, francouzský spisovatel Édouard Louis, ve svém debutu Skoncovat s Eddym B. v úvodu píše, že nemá jedinou šťastnou vzpomínku na dětství, protože utrpení je totalitní a vymaže vše, co se jeho záběru vymyká. Tvrzení nepřipouštějící námitek jako by se stalo východiskem Torčíkova románu – a není to poslední věc, kterou mají mladí autoři společnou. Oba vyrůstali v nuzných podmínkách na maloměstě, s továrnou v sousedství, která měla být po škole, kde byli šikanovaní, další zastávkou jejich nejistých existencí.

Paradoxně se jim však podařilo trajektorie předurčené neutěšenými podmínkami vykolejit právě svou jinakostí. Oba coby tehdy ještě nevyoutovaní gayové byli vylučováni z kolektivu, nikam nezapadali a hledali útočiště v literatuře a umění, které jim otevřely cestu ven, a nakonec i k úspěchu. Někde tady ale podobnosti končí: ze zkušenosti si každý z nich bere do svých autofikcí něco jiného. Zatímco pro Louise je to třídní přeběhlictví a kritika kapitalistické společnosti, Torčík zůstává u selektivity paměti. Toho, co a jak si pamatujeme, a jaké vzpomínky (si) omíláme tak dlouho, až se odpojí od skutečnosti.