Jak zabít mistra přežití. Vědci možná objevili nový druh antibiotik

Možnost vyvinout po více než půlstoletí první antibiotikum proti velké skupině nebezpečných rezistentních bakterií. Úplně nový mechanismus účinku, díky němuž by lék navíc mohl být šetrnější k lidskému organismu. Naděje pro seniory, oslabené, lidi po chemoterapii a další pacienty, kteří umírají v nemocnicích na bakteriální infekce. To všechno slibují výsledky dvou mezinárodních vědeckých týmů, zveřejněné začátkem roku v časopise Nature. Optimismus má nicméně své hranice, dané obtížností souboje s bakteriemi odolnými vůči stávajícím antibiotikům i nechutí farmaceutických firem vyvíjet léky, které se komerčně nevyplácejí. 

Obtížný cíl CRAB

Že antibiotika budou postupně ztrácet účinnost, protože se jim bakterie přizpůsobí, tušil už sir Alexander Fleming, objevitel penicilinu – předpokládal, že proti jeho převratnému léku získají bacily odolnost už během deseti let. To se nestalo, nicméně rozbuška budoucích problémů pomalu tikala. Například v roce 1961 se lékaři poprvé setkali se zlatým stafylokokem odolným vůči meticilinu, nejúčinnějšímu z tehdy čerstvě vyvinutých penicilinů nové generace. Přesto se ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zdálo, že problém bakteriálních infekcí je vyřešen.

Kvůli nešetrnému zacházení s antibiotiky, která ordinujeme, často zbytečně, nejen lidem, ale „preventivně“ ve velkých dávkách i hospodářským zvířatům, se nicméně už v osmdesátých letech začal projevovat trend trvající dodnes: počet nově vyvinutých antibiotik klesá, stejně jako účinnost těch stávajících, zatímco rezistentních bakteriálních kmenů přibývá. Projevuje se to hlavně v nemocnicích, na jednotkách intenzivní péče, na popáleninových odděleních, prostě tam, kde leží lidé fyzicky oslabení, s narušenou imunitou. Celosvětově přispívají rezistentní bacily k pěti milionům úmrtí ročně.

Asi ze 70 procent se na tom podílejí takzvané gramnegativní bakterie, které mají nikoli jednu, ale dvě membrány chránící obsah buňky. Pro antibiotika je těžké dvojitou ochrannou bariéru překonat – žádné nové léčivo proti gramnegativním bacilům nebylo schváleno už více než zmíněných 50 let. K těmto obtížným cílům patří i bacil Acinetobacter baumannii rezistentní vůči karbapenemům, skupině antibiotik „poslední záchrany“, jak se označují léky ordinované u nejvážnějších infekcí způsobených rezistentními bacily.

Rezistentní Acinetobacter baumannii označovaný zkratkou CRAB je skutečným mistrem přežití. Ubrání se nejen antibiotikům, ale i dezinfekci. Dokáže celé týdny vegetovat ve vzduchotechnice nemocnic, na počítačových klávesnicích, na kůži a podobně. Oslabeným lidem způsobuje celé spektrum infekcí včetně zápalů plic, jimiž často trpí pacienti s plicními ventilátory, působí i sepsi, odumírání tkání či selhávání orgánů.

A právě „mistra přežití“ se týká nová naděje z laboratoří. Podařilo se najít skupinu látek, které brání transportu důležitých „stavebních kamenů“ označovaných zkratkou LPS z vnitřku této bakterie na její povrch. Jedna z těchto nadějných látek, sloučenina zvaná zosurabalpin, již dokonce prochází první fází testů na lidských pacientech. Útočí na cíl, který dosud žádný jiný preparát nezasahuje a který se nachází na nezvyklém místě – nikoli uvnitř buňky, v cytoplazmě, ale mezi vnitřní a vnější membránou, v takzvané periplazmě. „Je to antibiotikum, které působí úplně novým mechanismem – jinak než všechna ostatní, která dosud známe,“ shrnuje výjimečnost potenciálního léku vědec Dalibor Košek, který ve Fyziologickém ústavu AV ČR studuje genetické mechanismy podílející se na vzniku odolnosti bakterií vůči antibiotikům.

Nově zveřejněné výsledky pokusů na zvířatech ukázaly, že zosurabalpin snižuje u myší množství bakterií CRAB způsobujících zápal plic a zabraňuje úmrtím myší zasažených sepsí. Účinkoval dokonce i proti bakteriálnímu kmeni, proti němuž nefungovalo žádné jiné známé antibiotikum. Laboratorní pokusy zároveň potvrdily, že lék skutečně funguje tak,