Změna v Íránu není pravděpodobná…

Při nehodě zemřeli prezident a šéf diplomacie tuhého diktátorského režimu – a přesto jen málokdo očekává, že to přinese nějaké změny. Takový je stav věcí po havárii vrtulníku, při které v horách severního Íránu zemřeli tamní prezident Ebrahím Raísí a ministr zahraničí Hosejn Amírabdolláhján.

Působí to jako paradox, který je však snadno vysvětlitelný. V komplikované mocenské struktuře Íránu to není prezident, kdo má hlavní a konečné slovo v nejdůležitějších otázkách. Například ohledně národní bezpečnosti, vývoje jaderného programu, podpory militantních skupin, včetně Hamásu, napříč Blízkým východem, zbrojní pomoci Rusku v jeho tažení proti Ukrajině… V íránském režimu je určující nejvyšší duchovní vůdce, ajatolláh Alí Chameneí. V minulé dekádě navíc výrazně vzrostla moc Íránských revolučních gard, tedy elitní bezpečnostní složky režimu, která je například pro íránskou politiku v sousedním regionu mnohem důležitější než ministerstvo zahraničí.

Smrt prezidenta ale pochopitelně není bez důsledků. Raísí velmi loajálně sekundoval svému nadřízenému a jeho zvolení před třemi lety symbolizovalo triumf „jestřábů“, kteří si nepřejí zlepšení vztahů se Západem ani reformy uvnitř Íránu. Ovládají nyní všechny mocenské složky. Je třeba připomenout, že reformisté oslabili také kvůli tomu, že bývalý americký prezident Donald Trump vypověděl jejich hlavní projekt – jadernou dohodu, která měla výměnou za zastavení íránské cesty k atomové zbrani zrušit některé západní sankce a nakopnout stagnující íránskou ekonomiku. Krach dohody dal „jestřábům“ vítr do plachet.