Výstřední miliardář, který si dlouhověkost bere z třísetletých stromů, chce změnit Gruzii ve druhé Rusko

Beethovena v centru Tbilisi by dnes ze zahraničních návštěvníků asi čekal málokdo. Přesto se jeho hlasitě vyhrávaná Óda na radost zrovna nyní vznáší nad hlavami lidského řetězu obepínajícího Evropské náměstí, jedno z nejrušnějších míst gruzínské metropole. Kousek dál jsou ulice zaplavené lidmi v bílých tričkách, které si vzájemně podepisují jako výraz toho, že drží pospolu. A hlavní městský bulvár, Rustaveliho třída, je uzavřen, protože ho zaplnily davy skandující heslo těchto dnů: „Svobodná Gruzie.“ Třiapůlmilionová země mezi Černým a Kaspickým mořem je na nohou a v jejím hlavním městě to vře. Zápas o udržení demokracie v bezprostředním sousedství zachmuřené ruské říše tu právě teď vstoupil do své rozhodující fáze a na každém kroku nabízí trochu jinou, nečekanou tvář.

Radši jsme přestali větrat

Od okamžiku, kdy Dmitrij Čikovani na začátku května vystupoval v podzemní garáži ze svého auta, si moc radosti každopádně neužil. Ze tmy najednou vystoupilo několik urostlých mladíků, srazili ho k zemi a několik nekonečných desítek vteřin do něj kopali; pak utekli, protože je asi něco vyrušilo. Čikovani skončil v nemocnici s přeraženým nosem, nalomenou klíční kostí a naraženými žebry a na vlastní kůži pocítil, jak rychle se může pozitivní energie z ulice, z níž se zrovna vracel, přetavit v hodně nepříjemný zážitek. I po třech týdnech se jeho tvář stále svírá bolestí. „Stále musím brát tlumicí prášky,“ říká.