Neustoupíme, stávkující můžeme finančně podporovat třeba 500 let

Je to konflikt, který jinde než ve Skandinávii rozhodně neplní přední stránky novin, nelétají při něm nijak zvlášť ostrá slova, výhrůžky nebo třeba vyhazovy. Přesto jde o spor, který ilustruje potíže podnikatelského sblížení Evropy se Spojenými státy a možná naznačuje i to, jak bude Unie v budoucnu přistupovat k americkému byznysu. A taky obráceně. Na jedné straně už měsíce trvajícího konfliktu stojí americký podnikatel Elon Musk a jeho automobilka Tesla, na té druhé jsou odborové svazy Švédska a Dánska – tedy těch zemí, které jsou zároveň jedněmi z nejdůležitějších trhů pro Muskovy elektromobily.

Všechno začalo loni v listopadu stávkou několika desítek zaměstnanců Tesly ve Švédsku, kde firma nemá žádnou velkou továrnu, pouze servisní centra. Jejich pracovníci přišli s požadavkem, aby Tesla podepsala kolektivní smlouvu s jejich odborovým svazem IF Metall, to ale firma odmítla – a odmítá doposud. A tak tito zaměstnanci už více než půl roku stávkují – a nejsou zdaleka jediní. Postupně se k IF Metall přidaly i další svazy v zemi a začaly bojkotovat jakoukoli práci, která souvisela s fungováním Tesly.

Švédská pošta třeba firmě odmítla doručovat poznávací značky na auta. Popeláři přestali svážet odpad ze všech firem a nemovitostí patřících Tesle a letos v únoru oznámil jeden z velkých švédských odborových svazů, Seko, že přestane s výstavbou dobíjecích stanic Tesly v celé zemi. K takzvané solidární stávce se později přidaly také některé svazy v Dánsku, konkrétně zaměstnanci v přístavech a řidiči nákladních aut – ti už od prosince nepřepravují auta značky Tesla do Švédska. Stávkující zaměstnance firmy platí jejich svaz If Metall, který prohlásil, že je může podporovat přibližně dalších 500 let. Tesla nicméně na požadavek k uzavření kolektivní smlouvy dál odmítá přistoupit. Spor se dostal do patové situace. V sázce je ale přitom mnoho – pro obě strany.

Musk vs. švédský model

„Je to šílené,“ komentoval situaci na své sociální síti X (dříve Twitteru) v listopadu Elon Musk. Jeden z nejbohatších lidí planety, který proslul v posledních letech taky různými kontroverzními kroky (třeba když po koupi Twitteru vyhodil čtyři pětiny z asi 7500 zaměstnanců), není zrovna fanouškem odborů. Už dříve například prohlásil, že s celou ideou nesouhlasí, protože nemá rád nic, co vytváří ve firmě dělení na ,panstvo a poddané‘. Odbory podle něj ve společnosti vytvářejí negativní atmosféru. Také proto je Tesla jediným velkým výrobcem aut v USA, který odbory nemá. Ve Švédsku jsou ale základním stavebním kamenem pracovního trhu. Asi 90 procent všech pracovních pozic ve Švédsku je kryto kolektivní smlouvou a 69 procent ze všech zaměstnanců je v odborech. Kolektivní smlouva je ve Švédsku populární hlavně proto, že v zemi neexistuje zákonem určená minimální mzda, která se nastavuje právě v těchto smlouvách – a to pro konkrétní profese.

Na tento takzvaný švédský model už v minulosti narazily jiné americké firmy, které zde otevřely své pobočky. V devadesátých letech například po stávkách a sporech s odborovými svazy nakonec k uzavření kolektivní smlouvy přistoupil výrobce hraček Toys’R’Us. Firma Amazon miliardáře Jeffa Bezose zase před pár lety po konfliktu s odbory zvolila kompromisní řešení – najala si na práci švédskou firmu, která kolektivní smlouvu uzavřenou měla. Právě to je možné východisko, které by mohla ve sporu s odbory zvolit i Tesla. Ale Musk zatím kompromisy odmítá.