Mlčeti zradu

Je mi líto, že začínám v novém roce temně, ale břemeno, které si neseme z loňska, nelze odhodit ani zapomenout. Uplynuly tři měsíce od útoku hrdlořezů z teroristické organizace Hamás na vojenské i civilní izraelské cíle. Mimořádně bolestnou úlohu v něm sehrálo systematické a bestiální sexuální násilí na ženách, znásilnění, vraždy, zohavování a pálení jejich těl. Za ty měsíce se nashromáždilo obrovské množství důkazů a výpovědí obětí; těla žen se zlomenými pánvemi či s hřebíky, noži nebo jinými kovovými předměty v genitáliích. Přeživší vyšetřovatelům vypověděla, jak byla jiná dívka hromadně znásilněna, pak ji jeden z násilníků zezadu chytil za vlasy a uřízl jí prso, se kterými si pak ostatní teroristé hráli. Není zjevné, zda byla dívka při vědomí, ale jistě byla živá. Pak šla z ruky do ruky, až ji jeden z mužů znásilnil a s kalhotami stále staženými ji střelil do hlavy. Těla izraelských žen se stala bitevním polem politické agendy.

Veřejně známé hlasy, které se hlasitě dovolávají vyšetření těchto zločinů – a koneckonců i nepřípustnosti sexuálního násilí coby nástroje boje –, pocházejí nikoli shodou okolností z muslimského prostředí: Masíh Alínežád, ženskoprávní aktivistka původem z Íránu, či Quanta Ahmed, britská lékařka, která se osobně účastnila ohledání těl obětí v Izraeli. Zarážející je však stále více ohlušující sborové mlčení mezinárodních organizací a skupin, které si boj za ženská práva vetkly do svých štítů. Jako by jejich empatie a solidarita byly vyhrazeny jen některým ženám. A pokud tyto subjekty nemlčí, pak zvěrstva teroristů zpochybňují, nebo rovnou naznačují, že si je oběti zasloužily, jako například v otevřeném dopise téměř 150 „předních feministických vědkyň“ (podepsaném např. Angelou Davis a Zillah Eisenstein), kde píší, že solidarita s izraelskými ženami by znamenala podlehnutí „kolonialistickému feminismu“. 

Izraelské feministky se cítí absentujícím odsouzením mezinárodních feministických organizací zrazené. Izraelská aktivistka Natacha upozorňuje, že se jako Židovka cítí být potenciálním cílem sexuálního násilí – a že ji ještě víc než samotná myšlenka děsí, že nemá zastání.