Knižní tipy

Nesmrtelné obrazy

Britský profesor historie umění umí vyprávět jako málokdo, což dokládá nejen knihami, ale i televizními dokumentárními sériemi. Jednu z nich, Tvář Británie, před osmi lety na BBC věnoval portrétům ze sbírky londýnské Národní portrétní galerie. Teď je v češtině k dispozici knižní verze seriálu. Autor v ní portréty chápe jako „výraz odporu proti smrtelnosti“, jak ukazuje už na rozboru pohřebních maleb z Egypta nebo na portrétu lady Digby, který v roce 1633 namaloval Anthony van Dyck při pohledu na zemřelou aristokratku. V 19. století si lidé fotili mrtvé kojence a Charles Dodgson, dnes známý jako Lewis Carroll, zase nafotil Alici Liddell tak, aby zůstala navždy dítětem. Schama je mistr v popisu tvůrčích gest. „Občas na obraz vrhal hrudky bílé barvy, prudké cákance, připomínající ejakulát. Bylo to jako dobrá rvačka nebo soulož, vyhřeznutí vnitřností; a šlo o to zachytit vše v prostředním stadiu, než se to zvrhlo v pouhý nepořádek,“ píše o malbách Francise Bacona – a tady zároveň čtenář bohužel naráží na limity českého, až příliš strojového překladu. Škoda, kniha nevypráví jen o britské minulosti, ale zároveň je skvělým ohlédnutím za ženskou emancipací ve světovém umění, vývojem školství či odkazem kolonialismu, jehož byla Británie motorem.
Jan H. Vitvar

Simon Schama: Tvář Británie. Příběhy za národními portréty
Přeložila Eva Poskočilová. Academia, 568 stran