Atentát na předáka Hamásu zvyšuje riziko velkého konfliktu

Obavy, že izraelská válka s Hamásem rozpoutá požár i mimo Pásmo Gazy, se i díky mezinárodnímu diplomatickému úsilí v minulých třech měsících naštěstí nenaplnily. Od včerejška ale strach z velké války roste. 

Cílený dronový útok, velmi pravděpodobně zosnovaný izraelskými bezpečnostními složkami, totiž v hlavním městě sousedního Libanonu zabil vysoce postaveného lídra politického křídla Hamásu Sáliha Arúrího a dalších šest osob, včetně dvou vojenských velitelů tohoto palestinského teroristického hnutí. Izrael po masakru 7. října varoval, že si vůdci Hamásu před jeho odplatou nemohou být jistí ani v exilu, a nyní jsme svědky převedení těchto slov do reality. Izrael zosnování operace nepotvrdil ani nevyvrátil, premiérův poradce Mark Regev však zdůraznil, že „ať už to udělal kdokoli, tak je jasné, že nešlo o útok proti libanonskému státu. Jednalo se o chirurgický zásah proti vedení Hamásu.“ 

K atentátu došlo na jihu Bejrútu, uprostřed čtvrti, která je domovem Hizballáhu. Toto militantní hnutí je vojensky násobně silnější než Hamás, kterému například pomáhá s výcvikem bojovníků, a je úzce spjato s Íránem a tamními revolučními gardami. Právě zabitý Sálih Arúrí byl důležitou spojkou této spolupráce a patřil k zakladatelům vojenského křídla Hamásu. Hizballáh není jen milicí, ale také politickou stranou, jednou z nejsilnějších v chaotické a do značné míry nefunkční libanonské demokracii. Fakticky ovládá většinu jižního Libanonu, z jehož dlouhodobě ustrkované šíitské komunity v osmdesátých letech vzešel, a na židovský stát odtamtud míří desítkami tisíc raket. 

Cílené izraelské atentáty na špičky Hamásu jsou po masakru ze 7. října oprávněné – a můžeme počítat s ním, že ten včerejší nebyl zdaleka posledním. To nic nemění na tom, že právě mezi Libanonem a Izraelem leží nejhrozivější rozbuška nynější blízkovýchodní šachovnice