Nejistá budoucnost kávy

Naťukejte si do klávesnice slova „káva“ a „klimatická změna“, a vaše oblíbená ranní káva vám v ústech citelně zhořkne. Texty, které se zjeví na monitoru, působí drtivě. Odkazují například ke studii výzkumníků z Curyšské univerzity aplikovaných věd, která varuje, že se plocha vhodná k pěstování kávy vlivem teplejšího podnebí do roku 2050 zmenší na polovinu. Brazílie, největší světový pěstitel, by podle jiné studie mohla během tohoto století přijít dokonce o 80 procent vhodné plochy. „Káva je v ohrožení,“ zní titulek CNN. „Klimatická změna překresluje mapu pěstování kávy,“ sekunduje server Euronews.

Že jsme do této budoucnosti už nakročili, potvrzuje aktuální pohled na komoditní burzu. Ceny odrůd druhu „robusta“, z níž se zpravidla vyrábí instantní káva a méně kvalitní espresso, se v dubnu vyšplhala na historické maximum – a může za to hlavně počasí. V těchto týdnech si totiž nedělá šprýmy jen z Čechů, ale třeba i z farmářů ve Vietnamu, který je hlavním světovým vývozcem robusty. V půli dubna na jejich plantážích bývá v plném proudu období dešťů, letos jsou však vysušené nezvyklým vedrem. Evropské pražírny proto z obav z nedostatku zrn ve velkém nakupují na komoditní burze a ženou ceny vzhůru. Ale cenu dál zvyšuje i hrozba jemenských Hútijů v Rudém moři: lodě s čerstvou kávou kvůli nim nemíří do Suezského průplavu a na cestě do Evropy draze a s mnohem delším „dojezdem“ obeplouvají celou Afriku. Budoucnost našeho oblíbeného životabudiče je tedy křehká. Mise na jeho záchranu už ale začala.

Globální a lokální klima

Svět kávy dnes mění několik trendů najednou. Její obliba prudce roste: pozemšťané denně vypijí kolem tří miliard šálků, zhruba dvakrát více než před dvaceti lety. Velký rozmach kofeinový nápoj zažívá ve východní Asii, zvláště v Číně, kde návštěva kaváren patří k životnímu stylu rychle rostoucích příslušníků střední třídy. Zároveň se na celé planetě rozvíjí kavárenská kultura a stoupá zájem o požitek z opravdu výběrové kávy.

A do tohoto rozmachu přicházejí zmíněné ekologické tlaky. Daniel Kolský, majitel vyhlášené pražírny a sítě podniků Mamacoffee, nakupuje kávu z řady zemí – a všichni jeho partneři klimatické trable pociťují. „Buď mají keře kvůli suchu menší výnos, nebo jsou zrnka přesušená, nebo se mění chuťový profil,“ říká Kolský. „Anebo po farmářích, například v řadě míst Brazílie, banky jako podmínku úvěru vyžadují závlahové systémy, které pěstování prodraží.“ Bez těchto závlah považují banky další investici do určitých plantáží za příliš rizikovou.

Káva zraje několik měsíců a výpadek dešťů v tomto období má fatální následky. Nečekané mrazy, které udeřily například před třemi lety v Brazílii, pak keře vážně oslabí, nebo zcela zahubí. „Největším problémem je stále větší nepředvídatelnost počasí,“ říká Kolský. „Stačí třeba jedna, dvě noci, kdy teplota klesne těsně pod nulu, a keř zahyne. Je pak potřeba zasadit nový a čekat dlouhé čtyři roky, než rostlina dá pořádný výnos.“