Tyhle olivovníky

Duben je ve státních školách v New Yorku Měsícem arabského dědictví, které doprovázejí akce týkající se ramadánu, kde se děti učí o bohaté tradici arabské kultury a jejích hodnotách. Těchto akcí jsme si doteď sotva všímali, spíš mě vždy těšilo, že jsou děti vystaveny věcem, o kterých doma neuslyší. Islámské umění a ochutnávka jídel, kterými se končí půst? Proč ne. Měsíc židovské kultury je koneckonců hned v květnu. Žijeme v Brooklynu, v největším židovském městě světa, a židovským rodinám je tu přece dobře. Nebo nehodil by se lépe minulý čas?

V kontextu probíhajícího konfliktu v Gaze prožívá židovská komunita v New Yorku škálu emocí včetně napětí, pocitu izolace, nepochopení a strachu. Já sama občas zaznamenám déjà vu z dětství, kdy touhou přežívajících pražských Židů většinou bylo, aby o jejich původu a předcích radši nikdo nic nevěděl. Nekončící krvavá a krutá válka znamená nejen to, že na ni každý, koho se trochu týká, pořád myslí. Demonstrace volající po zničení Izraele jsou po New Yorku každý týden a nepřátelská graffiti září v každé stanici metra. Podpora arabské a palestinské kultury současně dosahuje bezprecedentních výšin, zatímco výšin dosahuje i protiizraelský sentiment smíchaný s tím protižidovským.

Tento týden jsem se stavila v knihkupectví, což doporučuji komukoli, kdo se netouží od tohoto napětí odreagovat. Genocida, apartheid, okupace, kolonialismus – na všech pultech. Prodejní čísla řady autorů z Blízkého východu prudce stoupla, někteří údajně zaznamenali od 7. října desetinásobný nárůst. Knihkupectví ve městě zahájila kampaň #ReadPalestine, jejímž cílem je přiblížit americkým čtenářům palestinské příběhy, včetně těch, které jsou šité na míru nejmladšímu publiku.