Psát a zastavit pláč

Rozhodla se nemít děti, přesto nebo právě proto napsala knihu Mateřství. Může žena, která se nestane matkou, ženou zůstat? A může ta, která se jí naopak stane, zůstat svobodnou ženou? ptá se kanadská spisovatelka a esejistka s maďarsko-židovskými kořeny Sheila Heti (1976).

V žánrově proměnlivém textu, který je jejím českým debutem, hraje sama se sebou argumentační ping-pong, podrobuje se zkoumání a zvládá při tom být vážná, citlivá, vtipná i systematická. A také vypjatá a sveřepá, když popisuje, jak se do rozhodování o mateřství promítá podléhání stereotypům i představám těch druhých, nebo kritizuje, jak se ženské tělo stává veřejným.

„Nebýt matkou je nejsložitější ze všeho. Vždycky se najde někdo, kdo se chystá zkřížit svobodnou cestu ženy,“ píše a podobně provokativně se ptá, nakolik je „přirozená“ touha po dítěti dána spíš sentimentální představou pocitu mateřství.