Jak dostat několikanásobnou držitelku Grammy do Liberce

Na tenhle koncert pomýšlel více než čtyři roky. Tehdy poprvé Martin Prokeš oslovil agenturu zastupující americkou operní hvězdu Joyce DiDonato s poptávkou na její vystoupení v jeho domovském Libereckém kraji. Byla to odvážná myšlenka, protože ji zval do regionu mimo zavedená hudební centra a velké sály, kde obvykle zpívá. „Nikdy se to ale nepovedlo, vždy nám nabízeli velké projekty, při nichž si Joyce DiDonato s sebou veze celý orchestr a čtyři kamiony techniky. To by ale bylo zcela mimo rámec našich možností,“ říká Prokeš – neúnavný organizátor hudebního dění a sám také zpěvák – v českolipské kanceláři festivalu Lípa Musica, která sídlí v přízemí jednopodlažního městského domu.

Vzdát se ale nechtěl. Během covidového období vyrazil na koncert několikanásobné držitelky Grammy, která zrovna vystupovala v pražském Rudolfinu pouze s písňovým repertoárem a za doprovodu klavíru. „Zažil jsem tam, co nikdy předtím. Strhla mě od první do poslední písně. A to se nestává. Cítil jsem, že něco je jinak,“ vzpomíná Prokeš se zápalem na výjimečný zážitek. „Sebral jsem tedy znovu odvahu a řekl si, že tomu dám poslední pokus.“ A ten vyšel.

Agentura mu nabídla program Songplay – Grammy oceněný projekt, v němž DiDonato inovativně, hravě a přirozeně prolíná vlivy italské barokní tvorby s jazzovými aranžemi, aniž by bylo jasné, kde jedno začíná a druhé končí; Benátčan Benedetto Marcello tu má stejné místo jako americký klavírista Duke Ellington. Zpěvačku tu místo orchestru doprovází jen pět muzikantů, ale i tak se jedná o akci, jejíž rozpočet se rovná deseti obvyklým koncertům konaným v rámci festivalu Lípa Musica.

Díky Prokešově vytrvalosti se tak nakonec liberecké Divadlo F. X. Šaldy stane 9. března jediným místem v Česku, kde DiDonato s programem Songplay vystoupí, a vzhledem ke kapacitě sálu 400 míst půjde na její poměry de facto o butikový koncert. Koncert z kategorie snů ale Prokešovi nevyšel jen tak. Stojí za ním roky soustavné pořadatelské práce, s níž už od roku 2000 oživuje sudetský region na rozhraní Ústeckého a Libereckého kraje s přesahy do Německa akcemi zasvěcenými převážně klasické a duchovní hudbě.

Umisťuje je navíc do překvapivých interiérů – kostelů, klášterů, divadel i zřícenin, ale také přímo do krajiny. Na začátku byla snaha vrátit této oblasti na periferii alespoň nějaký kulturní obsah, dnes mají Prokešovy akce pořádané pod hlavičkou festivalu Lípa Musica takové renomé, že se za nimi sjíždí i publikum ze zbytku země. A nejinak tomu bude i v případě Joyce DiDonato.

Stará hudba, nové zážitky

Inspirací pro vlastní festival mu byly zážitky z četných cest po Evropě se sborem Schola Gregoriana Pragensis zaměřeným na středověkou duchovní hudbu, do nějž nastoupil ještě za studií zpěvu na pražské HAMU v první půli devadesátých let. Stará hudba mu začala otvírat nové věci. „Duchovní a stará hudba pro nás byla novum. Objevovali jsme neprozkoumané,“ vzpomíná na dobu po roce 1990, kdy došlo k uvolnění i vzedmutí víry a spirituality a on se spolu s vrstevníky učil číst ve starých partiturách a hrát na dobové nástroje.

Při koncertních turné si pak začal všímat toho, že i na malých místech se dějí úžasné věci. „Třeba v belgické vesnici Watou, která nemá ani dva tisíce obyvatel, byl majitel pivovaru, který miloval gregoriánský chorál, a tak tam začal pořádat pravidelná setkání navštěvovaná lidmi z celé Evropy,“ ilustruje Prokeš jeden ze silných zážitků a pak s přesvědčením dodává: „Došlo mi, že když je někde jeden nebo třeba i dva zapálení blázni, tak už to nadšení dokážou přenést na ostatní. Pokud je na začátku nápad, je nakonec možná i změna.“