Fenka Snow pomáhá filozofické fakultě vrátit se do normálu

Že zvířata mohou lidi potěšit, uklidnit – a někdy rovnou i léčit, víme dlouho. Toto poznání se aktuálně zhmotnilo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která se po prosincové tragédii pokouší vrátit do normality a kde s tímto návratem významně pomáhá šestiletá fenka Snow. Původem patří na salaše ve švýcarských horách a její vyrovnanost a laskavost ukazuje, že když se věnuje pozornost reálným potřebám lidí, může velké věci zařídit i zdánlivě malé gesto.  

Mohl přijít kdokoli – a přišla ona… 

Když se minulé pondělí vrátila k běžnému provozu hlavní budova Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na pražském Palachově náměstí, byl to pro mnoho lidí náročný okamžik. Budova se sice od útoku, při němž čtrnáct lidí zemřelo a pětadvacet utrpělo zranění, postupně otevírala, až třetí únorové pondělí však naplno začal letní semestr se vším, co k němu patří.

„Byl to první den, kdy byla fakulta zcela otevřená a kdy sem mohl znovu kdokoli přijít – a to není úplně příjemný pocit,“ říká Kateřina Bělehrádková, studentka adiktologie, která zároveň pracuje jako tajemnice Ústavu bohemistiky pro cizince a komunikace neslyšících, jenž byl brutálním útokem zasažen asi nejvíc. „Snažíme se myslet na to, že už se nic podobného nebude opakovat, ale pořád se cítíte dost divně.“ Řada studujících i vyučujících se obávala, jak návrat zpět zvládnou, jiní se vrátit rovnou odmítali. Během následujících dní ale obavy do značné míry opadly a nakonec se dostavili i ti, kdo to rozhodně neměli v plánu. 

Mohl za to jednoduchý nápad, který zásadně ovlivnil atmosféru prvního týdne v běžném režimu. V první dny čekal vždy chvíli před devátou ráno před vchodem do budovy mohutný huňatý černo-hnědý pes s bílou náprsenkou a bílými tlapkami. Do prostoru, nad nímž stále visí dusivá vzpomínka na hrůzu a násilí, najednou vstoupilo něco nekomplikovaně a jednoznačně pozitivního. 

Snow je šestiletá fenka „berňáka“, tedy bernského salašnického psa. Jde o švýcarské plemeno hlídacích či honáckých psů známých vyrovnanou a harmonickou povahou. Snow tyto charakteristiky podle své majitelky i dobrovolnice, která se psem terapeuticky pracuje, splňuje vrchovatou měrou. „Má mimořádnou povahu, je nesmírně laskavá a přátelská. I když občas blbne a je velká, má klidnou energii, takže se jí nikdo nebojí,“ říká dobrovolnice, která v tomto textu zůstane anonymní stejně jako majitelka Snow. Ani jedna si nepřeje být jmenována, aby to „neodvádělo pozornost“ od mimořádné zvířecí mise.

Po ranním vítání před budovou fenka se svým lidským doprovodem obchází prostor školy (s výjimkou čtvrtého patra, kde se odehrála hlavní část tragédie a je stále uzavřené), navštěvuje semináře, studující v knihovně, vyučující v jejich kancelářích nebo zvláštní místnost, kam se mohou uchýlit lidé zasažení útokem.