Za Jakubem

Nebývá zvykem, aby se k odchodu jednoho diplomata veřejně vyjadřoval premiér cizího státu. A to se stalo v případě Jakuba Dürra. Zpráva o jeho úmrtí strhla lavinu kondolencí, která nemá obdoby. Slova šoku a lítosti nad náhlým odchodem mladého velvyslance – bylo mu 46 let – vyjadřovali jak kolegové z ministerstva zahraničí, kteří veřejně neventilují názor, natož emoce, studenti, kteří zažili Dürra jako vysokoškolského kantora, čeští politici včetně premiéra Petra Fialy a také polský ministr zahraničí Zbigniew Rau a předseda vlády Mateusz Morawiecki. Dürr byl vystudovaný polonista a naposledy působil jako velvyslanec ve Varšavě; tam také minulý čtvrtek zemřel. Rodina ani české ministerstvo zahraničí neuvedly podrobnosti. Kvůli zdravotním problémům Dürr na podzim přerušil svoji misi, letos se ale do služby vrátil. 

Nejvýraznější stopu zanechal Jakub Dürr v evropské politice Česka. Vedl Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu. Měl loajalitu, hluboké znalosti agendy a zároveň jasně postavené osobní hodnoty. Kombinace těchto věcí ho vedla k rozhodnutí, že nebude zastírat realitu věcí. Otevřeně – v médiích i parlamentu – kritizoval rozhodnutí Babišovy vlády osekat výdaje na české předsednictví EU na historické minimum. Upozorňoval, že s omezeným týmem nepůjde předsednictví zodpovědně udělat. Stejně tak mluvil o fixaci české politiky na Viktora Orbána – věcně, korektně, ale kriticky.

Ještě Babišova a později i Fialova vláda daly Dürrovi za pravdu, když rozpočet předsednictví navýšily (a od Orbána se Češi odklánějí), otevřenost se mu však stala osudnou. Andrej Babiš si v roce 2020 vynutil na ministru zahraničí Tomáši Petříčkovi odvolání vzdorujícího velvyslance z Bruselu.