Odcházející uprchlíci a další dozvuky zemětřesení

Už na 42 tisíc se během uzávěrky Respektu vyšplhal počet obětí zemětřesení v turecko-syrském pohraničí. Zahrnuje jen nalezené a identifikované osoby, a proto je takřka jisté, že výsledný počet mrtvých bude daleko vyšší. Zatímco na východě Turecka a na severu Sýrie pokračuje odklízení trosek a čekání na zázrak v podobě dalších zachráněných, tak otřesy dále mění společnost a politiku v regionu. Vybíráme pět posunů minulého týdne:ecko v poslední dekádě přijalo víc uprchlíků než jakákoliv jiná země. Dalo střechu nad hlavou, přístup do škol a nemocnic i možnost pracovat zhruba čtyřem milionům Syřanů. Náklady na jejich pobyt vláda v Ankaře vyčíslila na více než čtyřicet miliard dolarů. Nyní leží v troskách i náhradní domov stovek tisíc těchto utečenců. V oblastech zasažených zemětřesením žije 1,7 milionu Syřanů, v tamních městech mnohdy tvořili pětinu až čtvrtinu celkového počtu obyvatel. Deník The New York Times v reportáži popsal, že tisíce z nich stojí ve frontě u hraničního přechodu a míří zpět do Sýrie. Z tureckých trosek tedy přecházejí do kulkami a bombami zničené vlasti. Správci syrské strany hraničních přechodů, což jsou Tureckem podporované syrské opoziční skupiny, oznámili, že tito uprchlíci mohou nyní na několik měsíců odejít do Sýrie a po odklizení většiny sutin se budou moci zpátky do Turecka vrátit. Mnohé syrské rodiny totiž během deset let trvajícího exilu na turecké straně zapustily kořeny: děti chodí do tureckých škol a rodiče mají práci, jakou by ve válkou zničené vlasti nenašli. Mezitím bylo z Turecka do rodné vlasti převezeno více než 1400 těl v zemětřesení zabitých Syřanů.

1. Turecko v poslední dekádě přijalo víc uprchlíků než jakákoliv jiná země. Dalo střechu nad hlavou, přístup do škol a nemocnic i možnost pracovat zhruba čtyřem milionům Syřanů. Náklady na jejich pobyt vláda v Ankaře vyčíslila na více než čtyřicet miliard dolarů. Nyní leží v troskách i náhradní domov stovek tisíc těchto utečenců. V oblastech zasažených zemětřesením žije 1,7 milionu Syřanů, v tamních městech mnohdy tvořili pětinu až čtvrtinu celkového počtu obyvatel. Deník The New York Times v reportáži popsal, že tisíce z nich stojí ve frontě u hraničního přechodu a míří zpět do Sýrie. Z tureckých trosek tedy přecházejí do kulkami a bombami zničené vlasti. Správci syrské strany hraničních přechodů, což jsou Tureckem podporované syrské opoziční skupiny, oznámili, že tito uprchlíci mohou nyní na několik měsíců odejít do Sýrie a po odklizení většiny sutin se budou moci zpátky do Turecka vrátit. Mnohé syrské rodiny totiž během deset let trvajícího exilu na turecké straně zapustily kořeny: děti chodí do tureckých škol a rodiče mají práci, jakou by ve válkou zničené vlasti nenašli. Mezitím bylo z Turecka do rodné vlasti převezeno více než 1400 těl v zemětřesení zabitých Syřanů.

2. V Turecku stoupala kritika prezidenta Recepa Erdoğana. V centru pozornosti nebyl ani tak pomalý rozjezd záchranných prací, jako spíš rozsáhlá amnestie, kterou před volbami v roce 2018 Erdoğan odpustil developerským firmám a vlastníkům nemovitostí porušení stavebních bezpečnostních pravidel v několika milionech domů po celém Turecku. Byl to tahák, který Erdoğanovi pomohl získat hlasy voličů žijících v nevyhovujících stavbách v chudinských čtvrtích – vládní pardon jim dovolil napojit se na elektřinu a další infrastrukturu. Nedodržení předpisů ale prezident odpustil i velkým stavitelským firmám, jejichž několikapatrové budovy se teď během zemětřesení zřítily. „Z domů udělali hroby,“ kritizoval vládu lídr největší opoziční strany CHP Kemal Kılıçdaroğlu. Erdoğan nebyl v této riskantní benevolenci první: stavební amnestie v minulosti dávaly i dřívější sekulární vlády, navzdory zvlášť vysokému riziku ničivých zemětřesení v zemi. Bude zajímavé sledovat, jestli se amnestie stane Achillovou patou Erdoğanovy snahy obhájit svůj mandát v květnových volbách.

3. Turecko mezitím začalo developery zhroucených budov zatýkat. Prokuratura vydala zatykače na více než sto stavařů a některé z nich již zadržela. A to i v odletových halách letišť, když se snažili opustit zemi. Prokuratura přitom se svým šetřením, které je reakcí na vztek veřejnosti, teprve začala. V té souvislosti stojí za zmínku, že masivní stavební rozmach, který každého návštěvníka Turecka musel udeřit do očí, patřil k pilířům ekonomického růstu během Erdoğanovy dvacet let trvající vlády. Jeho neoislamistická strana AKP měla velmi blízko ke kapitánům stavebního průmyslu, kteří mimochodem získali také spoustu zakázek ve Střední Asii a v Africe.