Kvalifikace

I když je neděle, spěchám do práce. Nakládám mlýnek, kávu, nádobí, ze zapnutého kávovaru pouštím horkou vodu na pytlík heřmánkového čaje s sebou a vyrážím směr Liberec, kde se v Malém divadle koná kvalifikace na soutěž Barista roku. Cestou si v autě opakuju: „Good afternoon, judges, my name is Markéta Flekalová and it’s a pleasure to be here with you today and prepare coffee for you…“ Zpětně se dozvídám, že tenhle začátek působil úplně suverénně a profesionálně. Aspoň něco. Parkuji před divadlem a posílám SMS Janě a Michalovi, mým kamarádům (a zároveň majitelům pražírny a espreso baru), kteří mě dnes přišli podpořit a pomoci: „Jsem tu.“ „Nejseš,“ přichází odpověď se smajlíkem. Beru nejlehčí krabici s věcmi a vydávám se do jámy lvové.

Vyfasujeme stůl a pokyny k přípravě. Soutěž pořádá Spolek výběrové kávy a jejím cílem je naservírovat v patnácti minutách porotě vždy po čtyřech šálcích: espreso, mléčný nápoj a signature drink, vše na bázi espresa z výběrové kávy. Skvěle, efektivně a profesionálně. Kvalifikace je jednodušší, jen dvě espresa a dva mléčné nápoje za osm minut.

V divadle je skoro prázdno. Kvalifikace je neveřejná, je tu jen přípravný tým, porotci, soutěžící a jejich „support“. Všichni se tváří mile, dokonce i sudí. Vedlejší tým v chirurgických rukavicích leští sněhobílou utěrkou lžičky a skleničky. Raději se nedívám jejich směrem, abych na ně zbytečně neupozorňovala Janu s Michalem – ať se nevyděsí. Druhý den přiznali, že si jich samozřejmě všimli, ale nechtěli mě na ně upozorňovat, abych se nevyděsila.