Česká pravda o důchodech

V dubnu to bude 25 let, kdy harvardský ekonom Gregory Mankiw pojmenoval věci pravým jménem a oznámil Američanům skutečnost, kterou mnozí už nejspíš tušili. A to, že státem spravovaný penzijní systém je ve skutečnosti „velká pyramidová hra“, která sice díky erárním garancím nikdy úplně nezkolabuje, ale má v sobě zabudovanou zásadní vadu – jak léta běží, noví účastníci z ní mají stále menší prospěch.

Z Česka to známe víc než dobře a dlouho. Populace stárne a do fronty na důchod se řadí čím dál početnější skupina těch, kteří by rádi ze svých celoživotních odvodů něco měli. Zároveň ovšem platí, že přísun nově platících účastníků postupem času slábne a žádný zvrat k lepšímu v tomto ohledu není na obzoru. Pyramidové schéma – nebo jak se častěji česky říká letadlo – se proto ocitá pod čím dál silnějším zatížením, jehož výsledkem je dluh. Jak ten skutečný finanční, tak ten skrytý v podobě nekrytých důchodových nároků budoucích generací.

Věčné a bolavé téma se minulý týden v Česku náhle a hlasitě vrátilo zpět na scénu. Změn bude víc a ne všechny jsou už dojednané, z prvních náznaků je ale vidět, že je tu po letech strkání hlavy do písku jasná snaha důchodové potíže nějak řešit.