Loučení se skutečnými velikány

Když se vzpomíná na budování demokratického Československa a následně Česka po roce 1989, většinou se mluví o domácí politice. Naše místo ve světě je pak spojováno zejména s Václavem Havlem, jehož příběh nám otvíral nejedny dveře u prezidentů či králů, případně ještě s prvním ministrem zahraničí Jiřím Dienstbierem.

Česko ale mělo obrovské štěstí na celou řadu diplomatů, kteří zapouštěli naše demokratické kořeny do mezinárodní politiky. Uvědomil jsem si to znovu minulý týden, kdy proběhlo rozloučení s někdejším diplomatem a ministrem zahraničí Jaroslavem Šedivým. Byl naším prvním demokratickým velvyslancem ve Francii (1990–1994), posléze sloužil i v Belgii, Lucembursku či Švýcarsku.

Pan Šedivý vždy působil jako prototyp diplomata, elegantní, vtipný a skvělý vypravěč. „Diplomacii pojímal jako umění, zejména jako umění kompromisu. Uměním se to stává ale teprve tehdy, je-li diplomat k tomu vybaven – a Jardovou výbavou byla profesionalita historika diplomacie a zahraniční a mezinárodní politiky, a vůbec jeho intelektuální a kulturní niveau, a konečně život sám,“ řekl na pohřbu někdejší ředitel odboru mezinárodních vztahů při Kanceláři prezidenta Václava Havla a posléze velvyslanec v Londýně Pavel Seifter (1997–2003).

Ten také připomněl vedle spolupráce diplomatické i společné mytí oken. V době normalizace totiž nesměli vykonávat svou profesi, a tak umývali výlohy. Mimochodem ještě s Lubošem Dobrovským, který se po roce 1989 stal rovněž naším ministrem, prezidentským kancléřem či velvyslancem v Rusku (1996–2000). Během smutečního obřadu byla vedle fotografie pana Šedivého vystavena i stěrka, se kterou sedmnáct let umýval okna.

Téhle generaci diplomatů z devadesátých let vděčí Česko opravdu za mnohé. A je dobré si to připomínat. Považuji za štěstí, že jsem se s mnohými z nich mohl setkat. Paradoxně mi k tomu pomohl nejhorší ministr zahraničí v novodobé historii Jan Kavan, který úřadoval ve vládě Miloše Zemana. Kavan se tehdy stejně jako většina ministrů zapletl do řady afér a skandálů. Když jsem o nich opakovaně psal, Jan Kavan rozeslal fax na naše zastupitelské úřady, ve kterých diplomatům zakazoval kontakt se mnou. Reakce byla okamžitá, ozvala se mi řada velvyslanců, že jsou připraveni mi pomoci při hledání pravdy.

Vyspělá společnost se mimo jiné pozná podle toho, že se umí loučit s lidmi, kteří jí dobře sloužili. Je proto dobře, že se pohřbu zúčastnil nově zvolený prezident Petr Pavel, ministryně obrany Jana Černochová, řada bývalých diplomatů a ministrů zahraničí. I díky Jaroslavu Šedivému a jeho kolegům patříme dnes k šťastnější části světa. Děkujeme.

--

Závěrem ještě jedna radostná zpráva. Kolegové Milan Bureš a Milan Jaroš uspěli na Czech Press Photo. Milan Bureš vyhrál v kategorii Reportáž (za sérii snímků z Ukrajiny) a Milan Jaroš má druhé místo v kategorii Lidé, o kterých se mluví (kampaň Andreje Babiše). Oběma Milanům srdečně gratulujeme.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor