Konec kanálu, návrat k normálu

Česká vláda zrušila minulý týden blokaci území pro stavbu vodního kanálu Dunaj–Odra–Labe (DOL). Tím skončil projekt, který by v dnešních cenách přišel minimálně na 700 miliard korun a který dvacet let neústupně posunoval k realizaci právě končící prezident Miloš Zeman. A slyšeli jsme velké úlevné oddechnutí mnoha lidí, kteří v podstatě stejně dlouhou dobu upozorňovali, že jde o nesmyslnou a vysoce škodlivou megalomanii. Stavba by podle všech seriózních analýz z několika dekád, včetně tři roky starého nálezu Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), byla naprostým finančním propadákem a poškodila by nenávratně životní prostředí na velkém území Česka.

Přesto se projekt stal v roce 2001 za vlády Miloše Zemana realitou. Podle zjištění NKÚ nechaly tuzemské vlády, které projekt podporovaly (Zemanova, Špidlova, Sobotkova a Babišova), vypracovat celkem 55 analýz, za něž jejich autoři inkasovali skoro miliardu korun; poslední pochází z roku 2018 a stála 27 milionů korun. Kouzlo těchto odborných analýz je, že za nimi stáli stále ti samí lobbisté prosazující stavbu kanálu. Experti, akademici a nakonec i NKÚ jejich argumenty jednoznačně vyvraceli, ale na Miloše Zemana a zmíněné přitakávající kabinety neměly odborné výhrady žádný dopad. V roce 2020 dokonce Babišova vláda schválila zahájení stavby prvního úseku kanálu na Ostravsku. Naštěstí až v roce 2030, takže se nestačilo ani kopnout.

Projekt byl tak škodlivý, drahý a vzhledem k nedostatku vody na provoz kanálu tak nesmyslný, že každému soudnému člověku muselo být jasné, že začít stavět by bylo ekonomickou i ekologickou katastrofou. Proč se v něm tedy prezident tak angažoval, není jasné a výklady sahají od běžné ješitnosti či snahy postavit si obří stavbou pomník až po zištné motivy lákající Zemanovy spojence šancí něco na projektu trhnout, ať už na úplatcích nebo předražených zakázkách.