Komická pohádka

Premiéra opery Richarda Strausse Der Rosenkavalier (Růžový kavalír) byla v roce 1911 takovou událostí, že německé dráhy musely vypravit do Drážďan zvláštní vlaky. Po skandálním provedení jeho oper Salomé – kterou dokonce císař ve Vídni zakázal – a Elektra se očekávalo ještě výraznější posunutí operních hranic. Místo dalšího stupňování exaltovaných a disonantních oper ale přišli Strauss a libretista Hugo von Hofmannsthal s téměř operetní fraškou a pro mnohé to byl krok zpět. Komická zápletka je triviální a namísto strhujících tragických scén se na jevišti tančí valčík coby symbol zdegenerované aristokratické společnosti.

Po více než sto letech toto dílo na konci minulého roku znovu uvedla pražská Státní opera. Ředitel pražských operních domů Per Boye Hansen vidí autentickou budoucnost právě v navázání na věhlas původního Nového německého divadla a jeho repertoár s díly Richarda Strausse, Alexandera Zemlinského, Paula Hindemitha, Ernsta Křenka nebo Hanse Krásy. Kavalír je základním dílem moderní německé opery a jeho zvládnutí je důležitým předpokladem potvrzujícím perspektivu budoucího směřování.

Zastavit čas

Vídeňská avantgarda začátku 20. století považovala bavorského skladatele Richarda Strausse za „jediného revolucionáře naší doby“, jak prohlásil jeho rakouský současník Arnold Schoenberg. Tento titul mu vynesly především symfonické básně (Smrt a vykoupení, Don Juan, Život hrdinův) i zmíněné expresionistické opery. On sám se však za něj nepovažoval. Byl si vědom, že opera je v době nastupující masové kultury jako umělecká forma passé. Namísto mytických nebo biblických motivů se od té doby věnoval závažnějším, často introvertním tématům ve spolupráci s vynikajícím libretistou von Hofmannsthalem z pozice pokleslé vážnosti. A prvním opusem této optiky je právě Rosenkavalier.