Jsem tady nový. A vy?

Když začátkem února dorazil do Česka nový americký velvyslanec Bijan Sabet a sdílel na Twitteru fotografie z procházky Prahou, jedna z nich způsobila poprask. Zobrazovala trdelník nacpaný zmrzlinou. Na iDNES.cz se objevil článek s titulkem První přešlap nového amerického velvyslance, „faux pas“ řešila další média a sociální sítě se zhostily úkolu poskytnout neznalému (jenž se domníval, že fotografuje zdejší originální tradiční pokrm) kulinární osvětu. Trdelník přece není žádná česká, staročeská ani pražská tradiční specialita, ale invazivní pečivo původem odkudsi ze Sedmihradska, které se rozkládalo na území dnešního Rumunska.

Bijan Sabet poté fotku s trdelníkem smazal. Na jeho obhajobu nutno říct, že nemohl tušit, že stánky s tímto sortimentem, jimiž je posledních dvacet let centrum Prahy zaplevelené a které s cenou pečiva (tvarem připomínajícím obří dutou kremroli) vyšroubovanou vzhůru míří na zmatené turisty, jsou především marketinkovým tahem. Jak napovídá velvyslancův hashtag #JsemTuTaky novej (odkazující na hashtag #JsemTuNovej Sabetova britského kolegy Matthewa Fielda, který je v Praze o celý týden déle), Sabet se má ještě co učit.

Nic pro cizí oči

Místní pobouření bylo v každém případě komické. Co je či není zdejší kulinární tradice a jak je to s gastronomickým dědictvím Čech, Moravy a Slezska, je zapeklitá otázka i pro ty, kdo tu noví nejsou. Zdejší kuchyně se utvářela působením historických souvislostí a nespočtu vlivů – od ekonomických, klimatických a sociálních přes kulturní, náboženské a demografické, to vše s historicky přítomným německy mluvícím obyvatelstvem i tlakem okolních „velkých“ kuchyní, především rakousko-uherské a francouzské. Nesmíme zapomínat ani na vlivy národnostní, kdy tzv. gastronacionalismus na konci 18. století a zejména v průběhu 19. století byl celoevropským fenoménem a vedl ke snaze definovat, co je tu či onde tím pravým „národním“ pokrmem.