Film týdne

Popsat nový snímek Damiena Chazella Babylon je jako absolvovat olympiádu v hledání správného přídavného jména: přehnaný, násilný, vtahující, odpuzující, fascinující, absurdní, intenzivní, dekadentní… Přesně v duchu starobylého města, které se stalo metaforou odvrácené strany civilizace; všeho je tu moc a vše je roztažené do opulentních tří hodin. Jen úvodní sekvence groteskní party v sídle hollywoodského magnáta uprostřed pouště, kterou odstartuje slovní průjem, trvá přes dvacet minut a titulky přijdou až po ní. Tak jistý si je Chazelle svým zdivočelým konceptem, který není nostalgickou oslavou „továrny na sny“ ve dvacátých a třicátých letech po nástupu zvuku, ale manifestací jeho vlastní rozbujelé fantazie o možných verzích reality. Spřádá ji z dějin průmyslové praxe, filmových odkazů i rozmanitých vrstev „legendy zvané Hollywood“.

Chazelle už jeden film o Hollywoodu natočil. Muzikál La La Land o dvou snílcích, kterým se podaří vzlétnout ke hvězdám. Zhudebnil jeden ze základních hollywoodských mýtů o aspirantech slávy, kteří se mohou stát hvězdami, budou-li ve správnou dobu na správném místě. Přesně to zkouší i hrdinka Babylonu Nellie (Margot Robbie), když vpadne na večírek ve sporých rudých šatech a jako sexuální lavina dokáže tančit, pít a fetovat jediná do rána. Než se přidá k orgiím, svěří se nad hromadou kokainu se svými sny Mannymu. Podobně filmem uhranutý mexický emigrant, který je schopný zařídit vše, se chce dostat na plac. Náhodou se stane asistentem největší hvězdy němého filmu (Brad Pitt) a stoupá na žebříčku.

Chazelle jejich osudy prožene vírem hektického desetiletí zrodu filmového průmyslu i nástupu zvuku. Vypráví o vzestupu a pádu. Skáče přitom mezi časovými úseky i figurami, které jsou směšné i větší než život. Fantastické ve své snaze „být při tom“ a tragické, neustále nad propastí, když se jim to podaří. Divák by se raději neměl příliš upínat ke chronologii a občas ani k logice. Některé scény a epizody (uštknutí hadem, podsvětí pod Los Angeles) jsou až halucinační.