Vzpoura v zálivu

České země se rozhodně nemohou tvářit jako hybatel námořních událostí, které by vstoupily do dějin. Pár „střípků“ by se ale v suchozemském kraji přece jen dalo najít. Jedním z nich byla vzpoura na lodích rakousko-uherského vojenského námořnictva v boce Kotorské, jejímž vůdcem byl přerovský rodák František Rasch.

Narodil se v Přerově 9. prosince 1889 německo-českým manželům, Adolfovi a Marii Raschovým. Pocházel ze 13 dětí, z nichž pět zemřelo ještě v dětském věku a čtyři v ranédospělosti. Po obecné a měšťanské škole v Opavě, kam se rodina přestěhovala, nastoupil do učení v železářském závodě Kuntschik&Stebel, současně navštěvoval německou hospodářskou školu. Detaily o tom, proč jej lákalo moře, neznáme, nicméně podle služebních záznamů se přihlásil v srpnu 1905, tedy jako šestnáctiletý, do školy pro plavčíky císařského a královského válečnictva ve více než tisíc kilometrůvzdáleném dalmatském Šibeniku, kde sloužil na lodi Schwarzenberg. Ve škole procházeli účastníci tvrdým drilem, aby byli po dvou letech schopni nastoupit ke skutečnému námořnictvu. U toho setrval sedm let, poté byl ve službě deaktivován a vrátil se do Opavy, kde pravděpodobně začal pracovat pro vídeňský pojišťovací spolek Gisela a současně studovat soukromé gymnázium.

Po vypuknutí první světové války rukoval v srpnu 1914 v hodnosti mladšího plavčíka k námořnictvu v Pule na Istrijském poloostrově. Sloužil v jednotkách na moři i na pevnině, zúčastnil se bojů u italskéAncony v roce 1915 mezi rakousko-uherským a italským námořnictvem. Ve vojenské hierarchii rychle stoupal: v říjnu 1916 dosáhl hodnosti vyššího poddůstojníka, o rok později byl vyznamenán Železným záslužným křížem s korunou a Karlovým železným křížem. Na přelomu zimy 1917 a 1918 byl přeložen k pobřežní dělostřelecké baterii do boky Kotorské v dnešní Černé Hoře, stal se velitelem oddílu světlometů.

Prvního února 1918 vypukla vzpoura námořníků na pancéřovém křižníku Sankt Georg a na lodi Gäa, sloužící k zásobování rakousko-uherských ponorek, postupně se k nim přidala s větší či menší ochotou většina ze 40 lodí kotvících v zátoce s celkem 6000 muži v posádce. Důvodem vzpoury bylo špatné zásobování jídlem a dodávky ošacení – námořníci dostávali zkažené maso a plesnivý chléb. Zároveň mezi požadavky zaznělo i právo na sebeurčení národů a uzavření míru. Tehdy do dění vstoupil i František Rasch, který se nebývalou rychlostí dostal do čela vzpoury a stal se „mluvčím“ vzbouřených námořníků. Ona rychlost není dodnes dostatečně vysvětlena; jednou z hypotéz je, že na scéně chyběly osoby s organizačními schopnostmi, které Rasch měl.