Dovolili jsme si četné licence. Hlavně jsme reka svého poněkud zintellektualisovali. Bylo to nutné. Jeho Jasnost byla s pérem dosti na štíru,“ napsal Ladislav Klíma (1878–1928) v úvodu Utrpení knížete Sternenhocha, které vyšlo měsíc po autorově smrti. Nyní toto groteskní romaneto tvoří významnou část pátého, předposledního svazku Klímových Sebraných spisů, jež k jejich rekovi přistupují zcela opačně. Autor je tu nahlížen v co nejryzejší neupravované podobě, neboť si s perem rozuměl tak dobře, že tu oproti originálu není přidaná či ubraná ani čárka.
Spisy vycházejí zásluhou bohemistky Eriky Abrams v Torstu a nyní došlo na Klímovu veškerou dostupnou beletrii. S výjimkou Velkého romanu, nejrozsáhlejší prózy, jejíž kritické vydání v roce 1996 celou ediční řadu zahájilo. Stávající svazek se jmenuje „Bel“letrie a už teď lze říct, že spisy patří k nejambicióznějším a nejdotaženějším projektům naší literární historie.
Osudový autor
Jednasedmdesátiletá americká bohemistka žijící v Paříži Klímovi věnovala přes třicet let života. Mezitím stačila uspořádat a přeložit do francouzštiny řadu dalších českých autorů, Klíma pro ni nicméně zůstává osudovým autorem. Původně se sice hned po revoluci snažil nynější redaktor Torstu Jan Šulc Klímovy Sebrané spisy prosadit v Odeonu, kde je měli z rukopisů dát dohromady Josef Zumr s Iljou Matouškem. Z projektu však sešlo a do hry vstoupila Abrams s Torstem. Jimi připravené svazky měly vycházet s maximálně ročním odstupem, ale kvůli finanční a zejména lidské náročnosti se z plánovaných šesti let staly bezmála tři dekády.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
