0:00
0:00
Hlavní chod4. 2. 20235 minut

Husí kůže se šodó

Co nám naskakuje při vzpomínce na školní stravování

Martin Franc
Prý dokud to nesníme, nesmíme domů. (Školní jídelna v pražských Bohnicích, 1979)
Autor: ČTK /

Každé volby jsou pro mě spojené s výpravou do problematiky školního stravování – na našem sídlišti totiž probíhají v budově základní školy a já tak mám cestou k hlasovací urně možnost prostudovat vyvěšené jídelní lístky a zavzpomínat tak i na svá školní léta. Zážitky ze školních jídelen jsou do mysli pamětníků hluboce vryty – vzbuzují jak husí kůži, tak nostalgii. Jsou také neodmyslitelnou součástí diskusí o podobě stravování před rokem 1989.

Jako houby po dešti

↓ INZERCE

 Kořeny fenoménu školního stravování v českých zemích sahají hluboko do 19. století, k jeho skutečnému rozvoji však došlo až po druhé světové válce. Zpočátku se jednalo spíše o nárazové akce v regionech přímo zasažených válkou, například na Ostravsku, sponzorované mezinárodními organizacemi jako UNRRA nebo UNICEF.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články