Hlas, který bude slyšet

Jednou ze zákonitostí českého mediálního života se stává, že když jsou volby, začíná se mluvit o periferiích. Redakce z velkoměst náhle (a čest výjimkám!) vyrážejí do regionů za reportážemi, koho se „tam“ chystají volit a proč, někdy dokonce, jak se „tam“ žije.

Po volbách sociologové vysvětlují, jak se rozložení hlasů pro populisty shoduje s mapou exekucí, nízkou dostupností veřejných služeb či problémy ve vzdělávání. Ještě pár posledních analýz, komentářů, a pak znovu, do příštích voleb, zapomnění?

Zhoršující se trendy v některých regionech jsou pouze jedním z témat, která leží za horizontem většiny zpravodajských médií. Ačkoli zásadně ovlivňují život v této zemi, média se jim věnují jen okrajově. Buď z obav, že by se na ně „méně klikalo“, nebo editoři postrádají „aktualizační momenty“, proč o nich psát právě teď. Občas chybějí také zkušení mluvčí, kteří by tato témata uměli „dostat“ do médií.