Jednou ze zákonitostí českého mediálního života se stává, že když jsou volby, začíná se mluvit o periferiích. Redakce z velkoměst náhle (a čest výjimkám!) vyrážejí do regionů za reportážemi, koho se „tam“ chystají volit a proč, někdy dokonce, jak se „tam“ žije.
Po volbách sociologové vysvětlují, jak se rozložení hlasů pro populisty shoduje s mapou exekucí, nízkou dostupností veřejných služeb či problémy ve vzdělávání. Ještě pár posledních analýz, komentářů, a pak znovu, do příštích voleb, zapomnění?
Zhoršující se trendy v některých regionech jsou pouze jedním z témat, která leží za horizontem většiny zpravodajských médií. Ačkoli zásadně ovlivňují život v této zemi, média se jim věnují jen okrajově. Buď z obav, že by se na ně „méně klikalo“, nebo editoři postrádají „aktualizační momenty“, proč o nich psát právě teď. Občas chybějí také zkušení mluvčí, kteří by tato témata uměli „dostat“ do médií.
Jak přitom ukázaly rozbouřené debaty na sociálních sítích před prezidentskou volbou, disociace mezi centry a periferiemi je nezanedbatelná: z odlišné životní zkušenosti vyrůstá nepochopení a z nepochopení nevraživost. Upadající úroveň veřejných služeb na některých místech, označovaná jako rozpad státu či demodernizace, nezapadá do příběhu o úspěšném polistopadovém režimu. Čím více je život na periferii vytěsněn mimo naše zorné pole, tím více pociťujeme úzkost v okamžicích, jako jsou volby – trneme, jaké nebezpečí se z toho zapomenutého prostoru vynoří.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
