Finsko ano, Švédsko ne? 

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan umí rozvířit vlny světové politiky i při návštěvě provinčního města kdesi v Anatolii. „Švédsko bude šokované, až dáme jinou odpověď Finsku,“ prohlásil v šedesátitisícovém Bileciku při setkání s mladými voliči k tureckému schválení vstupu obou severských zemí do NATO. Souhlas už dali skoro všichni dosavadní členové Aliance, čeká se již pouze na Maďarsko a právě na Turecko, které nyní poprvé připustilo možnost, že Finy vpustí a Švédy nechá mrznout přede dveřmi. „Je, myslím, fér rozlišovat mezi problematickou zemí a méně problematickou zemí,“ upřesnil slova svého šéfa o den později na tiskové konferenci v Ankaře ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoğlu.

Švédsko je při pohledu z Ankary problematičtější dlouhodobě, a to kvůli letité vstřícnosti vůči kurdským skupinám na Blízkém východě. Turecko výměnou za souhlas se vstupem do NATO požaduje vydání desítek ve Švédsku žijících osob, které turecké úřady obviňují z terorismu. Švédsko v některých jiných směrech, například zpřísnění protiteroristických zákonů, tureckým požadavkům ustoupilo, ohledně vydání stíhaných osob ale Stockholm trvá na pravidlech právního státu. A sice že o deportaci konkrétního člověka rozhodují soudy a nemůže se to stát předmětem politického smlouvání. 

Další bariéru švédskému vstupu do Aliance pak s minimálními prostředky dokázal postavit dánsko-švédský pravicový extremista Rasmus Paludan, který předminulý týden před tureckou ambasádou ve Stockholmu zapálil Korán. Stalo se to na demonstraci organizované švédským žurnalistou Changem Frickem, který v minulosti spolupracoval s ruskou státní televizí Russia Today. To zafungovalo spolehlivě: Erdoğan vzkázal, že nedokáže-li švédský stát zabránit nejhlubší urážce náboženského cítění muslimů, nemůže být o souhlasu se vstupem do NATO ani řeč.