NE: Nemůžou být pořád Vánoce

Součástí korunovačních klenotů Českého království býval i korunovační kříž, drahokamy posázená schrána uchovávající nejvzácnější relikvie, které se podařilo získat císaři Karlu IV. Proto se centrální prostor Karlštejna jmenuje kaple sv. Kříže: král ji nechal vybudovat jako pokladnici klenotů, na něž se vázala jeho moc, ve středověku symbolicky přímo spojená s těmito předměty chráněnými důmyslným systémem rituálů. Kříž byl spolu s královskou korunou střežen nejen masivními hradními zdmi, ale hlavně nebeským vojskem namalovaným Mistrem Theodorikem, které na Karlštejně dodnes shlíží ze zdí prázdné kaple, aniž by už mělo co hlídat.

Koruna je totiž aktuálně ukrytá na Pražském hradě v Korunní komoře, kříž je součástí Svatovítského pokladu. Před pětadvaceti lety byl kříž prezentován na Theodorikově velké výstavě v Anežském klášteře. Stál tam v „malé místnosti chráněn ultrafialovými paprsky a uniformovanou postavou – nebeské vojsko už nepotřeboval“, popsal jsem v roce 2002 v úvodu své diplomové práce věnované otázce, jestli nás podobné sakrální symboly mohou i dnes spojovat s něčím, co se do naší kolektivní paměti propsalo před staletími: „Vzhled ani obsah sv. Kříže se nezměnil, mění se pouze kultura společnosti, která jej obklopuje. Karla IV., pokorně se bosky přibližujícího v náboženském vytržení k zástupci jím uznávaného nejvyššího smyslu bytí, nahradila rodina na nedělní procházce.“

Karel IV. byl přesvědčený, že jakmile by začal lesk klenotů slábnout, automaticky by to oslabovalo jeho královskou moc a tím i sílu země, jejíž správu mu do rukou v jeho očích svěřil Bůh. Většina z našich prezidentů byla nevěřící, platí to i pro čerstvě zvoleného. Přesto pokračovali v posledním rituálu spojujícím nás s Karlovou dobou: ve zpřístupňování korunovačních klenotů jen při mimořádných příležitostech.