Mňau

K masové hysterii dochází poměrně často v prostředích, kde se scházejí menší a úzce provázané skupiny lidí, kteří jsou ve stavu stresu. Hysterické jevy se šíří, ale mají relativně krátké trvání.

Z lékařského hlediska dochází k masové hysterii, jsou-li lidé postiženi takzvanou disociativní (dříve konverzní) poruchou. Dochází k tomu v případech, kdy se duševní či emoční trauma nebo stres přemění ve zdravotní problém. Existují dva typy disociativní poruchy – anxiózní a motorická hysterie. V prvním případě mají lidé symptomy jako bolest hlavy, závratě či nevolnost, obyčejně po vjemu vnímaném jako ohrožující, například zápach či divná skvrna. Motorická hysterie zahrnuje cokoli od cukání a koktání po katatonické stavy. Tyto projevy jsou vzácnější a častěji se s nimi setkáváme v prostředí, které je nějakým způsobem omezující, například v přísných internátních zařízeních či věznicích. Více jsou k projevům masové hysterie disponovány ženy.

Jedním z nejznámějších případů masové hysterie byly salemské čarodějnické procesy, ke kterým došlo na sklonku 17. století v puritánské komunitě massachusettských měst Salem a Danvers; v atmosféře plné religiózního napětí, sporů mezi rodinami, neúrody a epidemie neštovic začaly dvě dívky trpět nevysvětlitelnými záchvaty, kdy křičely, házely věcmi, lezly pod nábytek a jejich těla se podivně kroutila. Epidemie se záhy rozšířila na další děti. Vina za ni padla na řádově dvě stě osob, převážně žen, nejmladší čtyřletou, které byly obviněny z čarodějnictví. Soudní tribunál pak odsoudil devatenáct z nich k trestu smrti oběšením a ctihodného Gilese Coreyho k peine forte et dure – formě mučení, kdy jsou na odsouzeného kladeny těžké kameny, dokud se nepřizná. Trvalo dva dny, než Corey zemřel – a přesto se nepřiznal.

Ve středověku byly často dívky rodinou nuceny vstoupit do kláštera, kde je vysiloval denní řád plný celibátu, odříkání, chudoby a těžké fyzické práce. Je známý případ z francouzského kláštera, kde jedna ze sester začala mňoukat. Brzy se k ní přidaly další, a nakonec mňoukal celý klášter. Mňoukání dostalo řád; všechny sestry nakonec mňoukaly ve stejnou denní dobu. Lidé v sousedství si na hromadné kvílení stěžovali a sestry nakonec pod pohrůžkou bičování mňoukat přestaly.