Historická šance

Prohrála lež a populismus. Málokdy se dá tak jasně nakreslit linka mezi tím, co vyhrálo a co bylo poraženo. Většinou se silnějších slov obáváme, protože hrozí, že po čase přijde zklamání, nenaplnění všech očekávání. Ale toto byla skutečně svého druhu historická volba. Udělal ji z ní Andrej Babiš, který z volebního hrnce vypustil temné démony, jež mají slušní lidé nechat spát. Skutečnost, že Češi v nelehkých časech odmítli svádění a strašení, stojí za uznání. Na nějaký čas jsme našli pevný bod v chaotickém čase. A také příležitost.

Před pěti lety jsme po druhém Zemanově vítězství psali, že selhala snaha stavět mosty k voličům Miloše Zemana či Tomia Okamury. „Tahle cesta se ukázala jako chybná a je třeba najít jinou. Důvod je jednoduchý, něco podobného může fungovat jedině tehdy, když je zájem i na druhé straně,“ psali jsme tehdy. Lepší je slušně a pevně definovat a obhajovat vlastní hodnoty. Nežít v bludu a neztrácet čas. „Jediný, kdo může nabízet cestu ke smíru, je vítěz, a Miloš Zeman dal jasně najevo, že o smír nestojí,“ stálo v našem komentáři. Petr Pavel nesmí udělat stejnou chybu a je tu naděje, že si to dobře uvědomuje.

Hlavně nemlčte

Všichni známe frázi: Sláva vítězi, čest poraženému. V tomto případě by ale nebyla vyslovena upřímně. Andrej Babiš se svým způsobem vedení kampaně zřekl cti. Strašil občany, že jim Petr Pavel vezme děti a pošle je do války. Štval vesnici proti městu, protože jimi prý lidé z větších aglomerací pohrdají. Opět rozehrál generační konflikt. Dělal terč z veřejnoprávní televize, která prý po něm šla atd. Tak odpudivou kampaň jsme možná ještě nezažili a bohužel nepochybně zanechá hlubokou rýhu ve společnosti. Čestně prohrál před pěti lety Jiří Drahoš, Babiš ale spadl jen do žumpy, kterou sám vykopal.

V roce 2018 Miloš Zeman po svém vítězství o konkurentových voličích prohlásil: „Pražská kavárna, což je takové společenství sebe se utvrzujících lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali, teď asi, pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa.“ Jinými slovy tehdy prezident urazil polovinu společnosti a odmítl ji reprezentovat.

To Petr Pavel neudělal, naopak. „Je důležité, abychom problémy byli schopni řešit jako jedno společenství,“ řekl Pavel a dodal: „Máme jiný názor na spoustu věcí, ale to neznamená, že jsme nepřátelé. Musíme se spolu naučit komunikovat.“ Může se to zdát jako drobnost, ale ve skutečnosti má tento přístup cenu zlata. Česko nemůže být názorově jednotnou zemí, nicméně mělo by být společenstvím, kde se druzí lidé respektují. Voliči Andreje Babiše nesmějí mlčet, potřebujeme je k dialogu, poznávání. Politici musejí brát vážně jejich strachy, dokonce i ty uměle vytvořené jejich ideálním kandidátem.