Fakt vyšinutej

V dokumentu Hvězdy za železnou oponou o „dovozu“ západních kapel do socialistického Československa se objevuje také záznam z poloviny září 1987 situovaný do Plzně. V tamním amfiteátru se konal mezinárodní Mírový koncert k poctě o rok dříve zavražděného švédského politika Olofa Palmeho. Hlediště tehdy zaplnila prazvláštní a nesourodá směsice posluchačů daná nepochopitelným dramaturgickým koktejlem vystupujících kapel: jako první začínala západoněmecká kapela Die Toten Hosen, na kterou se sjelo šest tisíc německých a československých punkerů, střídal ji normalizační středoproudý král diskoték Michal David, na kterého rozjeté publikum házelo rajčata a štěrk a na pódium přilétla i atrapa granátu. Zasáhla policie. Na industriální kapelu Einstürzende Neubauten z tehdejšího Západního Berlína už nedošlo, její členy příslušníci Veřejné bezpečnosti odvezli na hranice s Bavorskem.

V dokumentu se při vystoupení Die Toten Hosen mihne, nalepený na pódium, i kluk v černé kožené bundě a s čírem na hlavě, tehdy dvacetiletý Petr Hošek. Samozřejmě nemohl ani tušit, že se později stane legendou jedné české subkultury. A nejspíš to ani neplánoval. Tento oficiální koncert mnohým lidem přesměroval život, protože nic podobného do té doby nezažili. Petr Hošek tady ale směr zřejmě nehledal, protože měl už tehdy v hlavě jasno: chtěl být „punk“ a věnovat veškerou energii hudbě.

Narodil se 8. února 1967, jeho matka Heda byla členkou několika kapel, například folkových Traxlerů. Svoji první kapelu, Plexis, založil v šestnácti, v létě 1983, spolu s Markem Sibřinou – potkali se v roli bedňáků u dobové lokální hudební legendy jménem Abraxas. V té době už zcela propadl kapelám Buzzcocks a Sex Pistols. Ze syrové hudby, kterou tehdy znalci chytali na „Laxíku“ (oficiálním názvem Radio Luxembourg, v komunistickém Československu oblíbená hudební stanice, jejíž vlny bylo možné naladit navzdory železné oponě), byl „fakt vyšinutej“, jak kdysi popsal. Premiéru Plexis zažili v roce 1984 na malém festivalu ve Valašském Meziříčí, a i když do konce osmdesátých let odehráli jen o trochu více než desítku koncertů, ty se staly kultovními. Nejspíš proto, že ukazovaly, kudy se vnořit do paralelního světa, v jakém kapela v čele s frontmanem Hoškem žila. Kromě Plexis prošel i dalšími kapelami (Do řady!, Michael’s Uncle, Našrot, Maradona Jazz, Svatý Vincent), s nimiž vydal kolem patnácti desek (s Plexis se zapsaly do historie Půlnoční rebel a White Killer). Kapela si v roce 1994 v době největší slávy zahrála jako předskokan amerických Ramones v pražské Lucerně.