Dopisy

Volby 2023

Debata prezidentských kandidátů na ČT1 byla pro mě velmi užitečná. Ne kvůli tomu, že bych se rozhodoval až nyní, koho volit. V tom mám jasno již delší dobu. Doteď jsem si ale nebyl jist, jak hodnotit přímou volbu prezidenta. Po zhlédnutí včerejší debaty v tom mám naprosto jasno: Bohudíky za přímou volbu! Proč?

Až jednou za desítky let budou pedagogové chtít studentům vysvětlit „evoluční krok“ v novodobé historii naší společnosti, bude stačit jim debatu Pavel–Babiš pustit. Všechno podstatné tam bylo obsaženo. Oba pánové vycházeli ze srovnatelných pozic, oba vyrůstali za dob totality. Nějakým způsobem museli skloubit vlastní ambice s realitou tehdejších podmínek. Ale to rozhodující se stalo v následujících třiatřiceti letech. Jeden z nich během této doby osobnostně, mentálně a morálně evidentně zůstal bez vývoje. Zůstal trčet ve světě ponižujících kontrol a šikan, ve světě podrazů a lží, a nadále je používá k tomu, aby dosáhl svých cílů. Ten druhý, dost možná ovlivněn i tím, že byl více než dvacet let součástí různých (vojenských) institucí pevně zakořeněných ve svobodném světě, se posunul někam úplně jinam.

Ondřej Masner

Už jsme si zvykli, že české národní zájmy hájí vesměs lidé, kteří se hovořit správně česky nenaučili. Mnoho z nich má dokonce i své jazykové libůstky. Po Zemanových zemědělcích by se mohla na Hrad nyní propracovat i Babišova diktatura. Můžeme si sice vážit čestného přiznání marketérů, že do prezidentského klání zatím posílají jen prototyp pracovně pojmenovaný „proto Babiš“, ale kromě jiných much by na něm měli do příštích voleb vychytat i gramatiku a zejména syntax. Možná by neškodilo přidat i trochu vyšší povědomí o českých křestních jménech. Například by měl někdo „proto Babišovi“ vysvětlit, že v češtině se křestní jméno Generál nevyskytuje. Takto se totiž prototyp kandidáta blíží slavnému Cimrmanovu hostinskému, který si myslel, že křestní jméno pašeráka Göče bylo Alias.

Jiří Hannsmann

Zemanův masakr motorovou pilou

Respekt 1/2023

Pracný seznam Zemanových přešlapů a hříchů je smutně impozantní. V zájmu úplnosti „smolné knihy“ se však mezi 45 provinění řadí věci naprosto nesouměřitelné: ohýbání Ústavy ČR a nerespektování rozsudků třeba vedle toho, že prezidentovi v Nepomuku předali třeskutě vtipný becherovkový samopal „proti novinářům“.

V hříchu č. 26 (chování prezidenta při demisi premiéra Sobotky) se opakuje zkreslené tvrzení, že prezident neskrýval nenávist vůči Sobotkovi a hrozil mu holí. Ze záznamu události je však zřejmé, že se k němu choval „jen“ velmi neuctivě (odešel v průběhu jeho řeči) a že holí nehrozil, ale jen premiérovi, jenž začal v rozrušení mluvit mimo mikrofon, ukazoval, že si má mikrofon otočit. Moje maminka ke stáru také používala k opoře při chůzi hůl, jež jí sloužila i jako „prodloužená ruka“, když na něco chtěla ukázat. To by „hrozila holí“ snad tisíckrát. Také jsem někde již četl, že Zeman se pokusil Sobotku holí napadnout. Podobnou dramatizaci Zemanova chování, jež se přece interpretuje samo, nemá zapotřebí on ani Respekt. Podotýkám, že voličem Zemana jsem nikdy nebyl.

Josef Bejček, Brno

Bono a klid

Modlitba za sníh

Respekt 1 a 3/2023

Děkuji za skvělý text o Bonovi, vůbec jsem netušila, čím vším si zpěvák ve svém dětství a mládí musel projít. A musím poděkovat Jiřímu Sobotovi za krásný článek Modlitba za sníh, kde se mi moc líbil historický exkurz proměn vnímání zimy. Ještě v 19. století znamenala zima pro naše předky dobu strádání: chlad, vlhké oblečení a strach o obživu byly dennodenní smutnou realitou (jak píše ve svých Vánočních dnech Jeanette Wintersonová). Proto bylo zapotřebí naděje v podobě zimního slunovratu, respektive Vánoc. Proto ani tuhá zima na horách lidi nepřitahovala, to bylo možné až s vynálezem topení, jak píše autor článku. Článek jsem četla ve vlaku v úterý pozdě večer, kdy se už zatahovaly mraky a předpověď počasí ukazovala husté sněžení. Když jsem se ve středu ráno probudila a venku bylo bílo, musela jsem se smát: bylo to přesně tak, jak to pan redaktor předpověděl v závěru svého článku.

Jitka Rejhonová

Milost Janě Nečasové

Respekt 4/2023

Nechápu, co je nepochopitelného či překvapivého na udělení milosti nejpročínštějším politikem Evropy a okolí osobě, která uplácena luxusními kabelkami od v Číně podnikajícího pražského lichváře, přiměla svého milence/manžela, aby blábolil o „škodlivém dalajlámismu“. 

Petr Mašek, Hostivař 

Zelení a uhlí

Respekt 4/2023

Naprosto chápu pohled autora článku Tomáše Lindnera. Jako předsedkyně komise pro životní prostředí na našem malém městě znám brzdy a překážky, se kterými se musejí vyrovnávat politici i aktivisté, aby vyladili své často různé, či dokonce protichůdné požadavky. Nicméně nám nedochází zásadní věc: naše tempo změny je prostě pomalé. To, co se dnes vyjedná jako úspěšný kompromis, je z hlediska změny prostředí planety a změny energetické politiky zastaralé a setrvačné. Bourat vesnici kvůli uhlí je akt minulého století. A na to podle mě aktivisté, často mladí lidé, reagují emočně: na tuto setrvačnost.

Setrvačnost v nastavení lidské mysli, co je a není možné a co a jak lze změnit, je náš největší nepřítel. Když v komisi opakovaně slyšíte z úst starších pánů, jak skvělý je Roundup a že stromy ve veřejném prostoru musíme pokácet, protože můžou spadnout na lidi, pochopíte, že příroda má s námi opravdu problém. A pochopíte i „radikální odpor vůči systému“, který se nelíbí panu Lindnerovi. Ten systém je v našich hlavách a frustrace z kontaktu s ním je velká. 

Tereza Dubinová