ANO: Nechci děkovat Zemanovi

Několikahodinová fronta, která se během ledna táhla od Vltavy nahoru na Pražský hrad, připomněla, že nakládání s českými korunovačními klenoty je třeba změnit. Nejde o samotné čekání, to může být uprostřed každodenního shonu docela prospěšné, pokud nemrzne. Jde o okolnosti, za nichž se čeká.

Svatováclavská koruna a její doplňky se v Čechách těší až posvátné úctě, přitom ale není přesně jasné proč. Váže se k národnímu oblíbenci Karlu IV., ale moc, již koruna symbolizuje, byla dávno lidem této země poražena, zašlapána do země a nikdy se vážně neuvažovalo o jejím obnovení. Koruna tedy ztratila svůj původní charakter a stala se mlhavou vzpomínkou na minulost a dost drahým blyštivým předmětem.

Jeho vznešenost je uměle udržována světskými rituály, jako je uzamykání na sedm klíčů rozdaných mezi reprezentanty republiky. Je docela fajn, že se musejí při vyjímání a ukládání klenotů scházet a udržuje se tím pospolitost. A dobré je i místo, kde se scházejí – tajemná komora v kapli svatého Václava v katedrále. Tato hra na dobrodružství a tajemství má ale své netajemné a nedobrodružné linie. Pokud chce někdo klenoty vidět jen jako artefakt, musí čekat na laskavé svolení prezidentské kanceláře, která není vázaná přesnými termíny. Vystavení klenotů závisí na její libovůli a fronta z podhradí pak nejvíc připomíná ponižující děkovné procesí. Pokud to tak někdo nevnímá, bez problémů, ale co ti z daňových poplatníků, kteří to tak vnímají a nechtějí to podstupovat?