Rusové na mušce Rusů

Na rusko-ukrajinské frontě proti sobě stojí sedm set tisíc vojáků, speciální prapor Sibiř tvoří v tuto chvíli šedesát z nich. Jde o občany Ruské federace bojující pod ukrajinskou vlajkou proti občanům Ruské federace. Mohou zemřít hned nadvakrát: na frontě v akci, nebo pokud padnou do zajetí. Vznáší se kolem nich síť podezření a ochrany zároveň a spojit se s nimi není jednoduché. A už vůbec ne najít někoho z nich, kdo by byl ochoten mluvit s novinářem. „Já budu, nemám co ztratit,“ říká Respektu Vargan Sajdokgomus, který se ještě spolu se dvěma dalšími kolegy rozhodl mlčení prolomit.

Na konci prašné cesty

„Zítra v deset ráno přijedete na souřadnice, které vám za chvíli dojdou. Budou tam čekat dvě auta, která budete následovat,“ posílá nám přes prostředníka vzkaz šifrovanou komunikací jeden z důstojníků ukrajinské armády, který schůzku s Rusy domlouvá. Druhý den stojí auta na určeném místě – na malém parkovišti na výpadovce za Kyjevem: dodávka s menším osobákem a z něj mává ruka ve směru další cesty. Trvá ještě dalších deset minut, než sjedeme z asfaltky, poslední desítky metrů vedou po prašné cestě.

Zastavujeme kdesi mezi křovisky, v areálu rozpadlé sedmipatrové továrny. Široko daleko není ani živáčka. „Tohle místo je pro rozhovor nejlepší, nikdo nás tady nebude rušit,“ říká přítomný ukrajinský důstojník. V tu samou chvíli z dodávky vystupují tři mladí muži ve vojenských uniformách. Všichni mají na obličeji masky, z nichž jim vykukují pouze oči s obočím. Dva z nich si ji po chvíli sundávají, třetí si tvář nechává zakrytou po celou dobu rozhovoru.