Vyšetřování výbuchu ve Vrběticích provázejí podivné komplikace

Šokující zpráva vlády, že za odpálením muničního skladu ve Vrběticích stojí speciální komando ruské tajné služby, s sebou nesla předloni naději, že případ bude brzy dořešen. Nestalo se tak. Poslední zjištění Respektu v aktech státního zastupitelství nabízejí vhled do komplikací, kterým je vyšetřování vystaveno.

Podivil jsem se

Zlínský krajský státní zástupce Martin Malůš se nikdy příliš nezabýval tím, že nemá bezpečnostní prověrku na vyšší stupeň. Pro jeho profesní stupeň to není povinná věc a mohlo se zdát, že i bez prověrky na „Důvěrné“, „Tajné“ nebo „Přísně tajné“ jde fungovat hladce. Nicméně před několika lety přijal Malůš do své agendy případ, který další prověrkovou laxnost dopředu nedovoloval: stal se dozorujícím státním zástupcem ve vyšetřování výbuchu v největším tuzemském muničním areálu ve Vrběticích.

Během Malůšova působení v případu už bylo známo, že nejde jen o dva mrtvé zaměstnance skladu, o stovky traumatizovaných a evakuovaných lidí z přilehlých vesnic a miliardovou škodu, ale – jak tehdy čerstvě rozkryla policie a tajná služba BIS – o akt státního terorismu proti České republice, za nímž stála ruská vojenská rozvědka GRU, konkrétně její diverzní jednotka 29155.

Případ je od samého začátku ze strany Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) a BIS veden kvůli jeho citlivosti a z obav před narušením vyšetřování ruskými tajnými službami v utajeném režimu. V dubnu 2021, kdy bezpečnostní složky posbíraly dostatek prvotních důkazů, sice jeho základní obrysy – že útočila GRU – zveřejnila vláda a v reakci na skandál vypověděla desítky ruských špionů z ruského velvyslanectví v Praze, i poté ale vyšetřování probíhalo utajeně. A je tomu tak doposud, části spisu jsou utajované, a Malůš nikdy neměl kvalifikaci je číst.

Policejní spis aktuálně obsahuje utajované přílohy na stupeň „Důvěrné“, mohou zde být i listiny s razítkem na ještě vyšší stupeň „Tajné“, jímž Malůš nedisponuje. Žalobce Malůš, který práci policie dozoruje, přitom bude tím, kdo nakonec – až mu policie časem předloží návrh na něčí obvinění či naopak odložení případu – rozhodne o dalším postupu. Kdyby tak měl učinit nyní, dělal by to bez znalosti všech potřebných podkladů.

Podle informací Respektu ze státního zastupitelství nedostatečná prověřenost dozorujícího žalobce dlouho unikala pozornosti vedení instituce, protože ani Malůš, ani jeho zlínští nadřízení o zádrhelu zřejmě se svými nejvyššími šéfy nehovořili, nedávno to ale Nejvyšší státní zastupitelství začalo řešit jako vážný problém. Špičky mají totiž obavu především ze dvou věcí.

Zaprvé z toho, že zástupce Malůš mohl již bez výše zmíněné důkladné znalosti spisu činit některá rozhodnutí, jak ve vyšetřování postupovat dále, což by mohlo být minimálně nekompetentní. A zadruhé z toho, že se neprověřený žalobce mohl při nahlížení do spisu dostat k některým informacím, k nimž by nemusel mít ze zákona přístup. Kdyby to tak bylo, zpochybnilo by to důvěryhodnost celého vyšetřování.

Sám Malůš se ke své prověrce a okolnostem práce na případu nevyjadřuje. „Nevím, co vám k tomu mám říct. Když to víte, tak to víte, ale já vám k tomu nic říkat nebudu,“ reagoval Malůš na otázku, proč nemá bezpečnostní prověrku na „Důvěrné“, „Tajné“ nebo „Přísně tajné“ a kdy by ji měl získat. Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž tvrdí, že byl o problému s prověrkou zpraven „v období letošního léta“, od koho, „to už neví“. „Podivil jsem se tomu a začal jsem dělat nějaké kroky,“ říká Stříž. Co přesně, nechce rozvádět, připouští jen, že Malůše a jeho nadřízeného, jihomoravského krajského státního zástupce Jana Sladkého, vyzval, ať si žalobce o prověrku požádá – což Malůš udělal.