S Pavlem Němcem nesouzním

Když na Slovensku vyhráli populisté a extremisté, řekl jste k tomu následující slova: „Výsledek slovenských voleb je pro nás varováním i poučením. Obavy lidí, kteří žijí často na periferii zájmu, nemusejí mít reálný základ, ale nejsou proto méně skutečné. Pokud chceme udržet v Česku liberální demokracii, musíme vysvětlovat její výhody i těm, kdo z nich v současné době neprofitují, nebo jen málo.“ Demokracie je systém vlády založený na svobodných volbách, prostě rámec života. Jak si představit ty, kteří z tohoto rámce „neprofitují“? Kdo jsou podle vás ti lidé? 

Já si myslím, že v České republice to jsou především lidé v regionech, kteří dlouhodobě neprofitují z toho, že se doba změnila. Žijí v oblastech, které se vylidňují, které jsou dlouhodobě opuštěné, zanedbané, z nichž se lidé stěhují jinam, které jako by ztratily nějakou perspektivu. Maximálně jim věnujeme nějakou dotaci na vyřešení nějakého aktuálního problému, nevytváříme tam systematicky pobídky pro to, aby tam jejich obyvatelé zůstali a měli pocit, že v rámci naší země funguje soudržnost. Tedy, že všude je to srovnatelné, co se týká infrastruktury, dopravní dostupnosti, rozšíření rychlého internetu. Zanedbanost je veliká, proto ti, o nichž mluvím, mají pocit, že na jejich kus světa stát zapomněl.

Dobrá, dejme tomu, že jsem jeden z nich. Jak byste mi v pár větách vysvětlil výhody demokracie, které nevidím.

Já se ještě vrátím k tomu svému výroku, za který jsem to samozřejmě potom schytal v různých komentářích. Ten tweet jsem napsal v emocích z výsledku slovenských voleb, zcela otevřeně přiznávám, nebyly z mé strany úplně pozitivní. Výrok, na nějž se ptáte, byl zjednodušující a ne úplně šťastný, že se ty věci dají vysvětlit. Přesné by bylo, že se dají odpracovat, a tím prokázat, že liberální demokracie má smysl.

V čem má to odpracování spočívat?

Je potřeba dělat takové kroky, které povedou k tomu, že lidé v chudších regionech budou mít základní životní šance stejné jako všichni ostatní, budou mít rovný přístup ke vzdělání, zdravotnictví, nikdo je nebude kádrovat podle sociálního, etnického, rasového nebo regionálního původu. Jedině tak získají pocit, že mají stejné šance dostat se k nějakému životnímu úspěchu a štěstí, a že to je to, co liberální demokracie umožňuje a jiné systémy to naopak neumožňují. Stejně tak, že zvyšuje naši bezpečnost, protože jsme díky ní zakotveni v Evropské unii a NATO.

Nedávno vyšlo najevo, že jste používal šifrovaný telefon od firmy spojené podle médií s bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem – člověkem, s jehož velkým autorským přispěním se tu v době jeho působení v politice rozjelo exekuční eldorádo, mnozí lidé se propadli do zásadních životních problémů a mohli snadno získat pocit, že z tuzemského systému neprofitují – na rozdíl od Němce. O výhodách demokracie hezky mluvíte, jak to ale máte s Pavlem Němcem?

Pavla Němce jsem viděl dvakrát v životě, vždycky to bylo při nějaké společenské akci. Nikdy jsem s ním nebyl na individuální schůzce. Pavel Němec mi nevolá, s Pavlem Němcem nekonzultuji žádná svá rozhodnutí, nemá žádný reálný vliv na mé politické působení, na mé politické názory. Můžu si myslet svoje věci o krocích, které v minulosti udělal, ale prostě ve své funkci se setkávám i s lidmi, se kterými v mnohých věcech určitě nesouhlasím.

Nevadí vám, že se svým angažmá v exekučním byznysu mohl podílet na rozvrácení zdejší důvěry v demokracii?

Určitě mi vadí jakýkoli pokus o to zneužívat lidi v exekucích. Koneckonců myslím si, že mojí konkrétní politickou prací, když se podíváte, ať už na mé vyjádření v Poslanecké sněmovně nebo na spolupráci s kolegou Janem Farským, tak jsem se vždy zabýval odstraněním exekučního byznysu, tím, jak ho zatípnout, a mnohé se povedlo i s naším přispěním. S Pavlem Němcem nesouzním, vím, že exekuční byznys skutečně udělal velký problém v nejchudších regionech, a je obtížné se z toho dostávat.

Proč jste si pak od firmy spojené s Pavlem Němcem bral šifrovaný telefon?

Nebral jsem si ho od Pavla Němce, o něm jsem nevěděl. Bral jsem si ho od kolegy Stanislava Polčáka. A je potřeba podívat se na to, kdy to bylo. Bylo to v roce 2021, v předvolebním čase, před mým angažmá na ministerstvu vnitra. Tehdy éterem nehřímala korupční kauza Dozimetr, kdy (jak později vyšlo najevo) někteří její aktéři – nic s nimi nemám – měli podobný telefon. Novináři naopak psali, že Andrej Babiš říká, sežeňte něco na Rakušana. Informace z našich uzavřených politických jednání se bezprecedentním způsobem dostávaly ven, přijali jsme veškerá opatření k zajištění bezpečnosti, včetně zajištění naší komunikace. Moji dva místopředsedové, kterými byli v té době Petr Gazdík a Stanislav Polčák, mi řekli, že existuje systém komunikace, jenž je skutečně bezpečný, a to je ten, který je v telefonu, na nějž se mě ptáte.

Máte stále ten telefon?

Mám, je neaktivní, nepoužívaný, v té aplikaci je to i vidět. Je nepoužívaný minimálně od doby, co jsem se stal ministrem vnitra.

A nepřemýšlel jste, že byste ho vrátil?

Já jsem o tom přemýšlel. Hlavně jsem ale udělal jednu věc, když se to začalo veřejně řešit. Byly nějaké nejasnosti o platbě za telefon, danou firmu jsem proto oslovil oficiálním dopisem, ať mi řekne, zda existuje nějaká pohledávka, za mnou, nebo za Starosty, nechci být nikomu dlužen. Zatím odpověď nemám.