Ke známým (i neznámým) osudům, do kterých se promítly a vepsaly vzestupy a pády turbulentního minulého století, patří bezesporu život Laty Brandisové. Známá žokejka prožila obojí i v tom nejfyzičtějším slova smyslu. Před válkou jako první žena v historii zvítězila na Velké pardubické, v nejnáročnějším dostihu v Evropě. Po ní přišla v turbulentní době o rodinný majetek a posléze i o zdraví, což byl důsledek zranění ze závodu v roce 1949.
„Nezapomenu nikdy na ten okamžik, kdy mi mávalo vstříc tisíce a tisíce rukou, kdy se všichni radovali, tleskali a jásali vstříc našemu vítězství. Zdálo se mi, že ještě nikdy nebyli lidé tak upřímně a kamarádsky jednotni. (…) A nikdy předtím jsem nezažila tak nádherný pocit, že široko daleko není nikdo, kdo mě nemá rád,“ popsala svůj úspěch po závodu 56. ročníku, který se jel 17. října 1937. Tehdy ovšem nemohla tušit, že dalších devět let se závod nepojede a že těch, kdo „ji nebudou mít rádi“, bude víc než dost.
Marie Immaculata přezdívaná Lata se narodila jako dvojče 26. června 1895 v Úmoníně u Kutné Hory, ve staré tyrolské šlechtické rodině Brandisů. Všech devět sourozenců později žilo s rodiči na zámečku v Řitce u Mníšku pod Brdy, kde Latin otec zřídil chov koní – sám byl vynikajícím jezdcem a bylo samozřejmostí, že jízdě na koni se budou věnovat i děti. Komtesa Lata jela svůj první dostih v roce 1916, kdy byl dostihový sport výhradně mužskou záležitostí, tehdy jí bylo jednadvacet.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
