Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás

V srpnu 1966 příslušníci komunistické policie zatkli na ulici v centru Prahy mladého herce Petra Čepka. Jediným důvodem byly jeho mírně (opravdu jen velmi mírně) delší vlasy, které si herec nechal narůst kvůli své roli básníka v připravované hře v Činoherním klubu. Na služebně ho pak příslušníci Veřejné bezpečnosti násilím ostříhali. Nebyl zdaleka jediným, koho v tu dobu potkal podobný osud.

V srpnu roku 1966 totiž komunistická strana přijala soubor opatření „proti osobám, které se svým zevnějškem, oblečením, dlouhými vlasy a zejména chováním podstatně liší od ostatních osob a vzbuzují odpor veřejnosti“. Během následujících týdnů Veřejná bezpečnost pozatýkala 3976 mladých nekonformně vypadajících mužů a žen, z nichž téměř polovině nebylo ani osmnáct let. Část ze zadržených byla násilím ostříhána, někteří vzati do vazby. Komunisté považovali delší vlasy u mužů za veřejnou demonstraci odporu proti režimu, respektive jejich jazykem řečeno za „odpor proti politické a morální jednotě lidu socialistické společnosti“.

Proti těmto praktikám se někteří „vlasatci“ rozhodli tehdy protestovat. Zhruba sto třicet mládenců a je podporujících dívek demonstrovalo na podzim toho roku v Praze na Václavském náměstí proti praktikám Veřejné bezpečnosti hesly jako „zrušte holiče“ nebo „vraťte nám vlasy“. Komunističtí policisté zasáhli, čtrnáct mladíků bylo zatčeno, někteří byli posláni do vazby a všichni byli násilně ostříháni a později odsouzeni k podmínkám nebo do vězení za tzv. výtržnictví. Minulý týden, po šestašedesáti letech, to vyhlásil za nezákonné Nejvyšší soud. Osm z tehdy odsouzených se rehabilitace – a z ní vyplývají možnosti požadovat po státu odškodnění – nedožilo. Čekání na spravedlnost se protáhlo částečně kvůli nechuti odsouzených dožadovat se samozřejmé věci i kvůli přístupu polistopadových soudů považovat výtržnictví za „nepolitický“ zločin.