Minulý týden začal na pražské Akademii výtvarných umění další akademický rok. AVU při té příležitosti představila několik nových knížek, které vydala, a jednou z nich je monografie jejího pedagoga Dušana Zahoranského pojmenovaná Tvar mezi dívkou dívající se do mobilu a jejím mobilem.
Zahoranský na škole vede spolu se svou ženou Pavlou Scerankovou Ateliér intermediální tvorby. Společně taky navrhli pár dětských hřišť, v čele s tím v Litomyšli u řeky Loučná, kam mimo jiné umístili jedenáctimetrový zvukovod v podobě vlnitého hada, skrz kterého si děti můžou posílat tichou poštu. Zahoranský umí s veřejným prostorem vůbec výborně pracovat. V hlavním městě to ukázal už před osmi lety, kdy ve Vršovicích v galerii pod širým nebem ProLuka na pár týdnů vystavil své Přání: pět ocelových lanek napnutých mezi dva dřevěné sloupky, na kterých viselo pět kompletních abeced z dřevěných písmenek, z nichž si kolemjdoucí mohli sestavovat vzkazy. Třeba LASKA, MILUJ nebo BOWIE.
Písmo Zahoranského dlouhodobě fascinuje. Loni ve smíchovském Erpet centru odsouzeném ke zbourání vystavil v rámci festivalu 4+4 Dny v pohybu Desatero deziluze. Z obřích liter poskládaná nová přikázání zněla Nezadlužit, Neposrat se nebo Nevyhořet a na vernisáži zaujala i ministra kultury Martina Baxu, který sliboval, že se jimi bude řídit.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
