Zelení a uhlí

Gretu Thunberg odnášejí policisté. Vodní děla rozhánějí klimatické aktivisty, uniformovaní muži do nich v bahnitém terénu buší pendreky. Německý stát proti povětšinou mladým lidem předminulý víkend vymohl svůj zájem: vyklizení vesničky Lützerath. Bude zničena kvůli těžbě hnědého uhlí. „Celé generaci jste ukázali, že jestli chceme přežít, tak nestačí apelovat na vás,“ zoufala si směrem k politikům Indigo Drau, mluvčí hnutí Lützerath žije. „Jsme teď naštvanější, odhodlanější, je nás více. A už vás nenecháme na pokoji.“ Obrazy a patos však klamou. Klimatičtí aktivisté nebyli na tak morálně správné straně, jak si sami myslí. Nestojí ve jménu planety proti státu, kterému je klima buřt. Naopak, aktivisté a vláda, proti níž protestují, mají totožný cíl. Málokterý stát má takové ekologické ambice jako současné Německo.

Zboření místa s kulturní pamětí kvůli těžbě je z principu barbarské – ačkoli se děje ve jménu moderní civilizace, respektive udržení prosperity.  Pragmaticky lze ale argumentovat, že zboření Lützerathu je ústupkem na cestě k ochraně klimatu. Na podzim 2022 vyjednali ministři hospodářství spolkové vlády i příslušné zemské vlády – dvě výrazné tváře strany Zelených – s energetickým koncernem RWE kompromis. Firma ukončí těžbu uhlí v Severním Porýní-Vestfálsku v roce 2030, o osm let dřív, než se plánovalo, a přežije pět vesnic, které měly být podle původních plánů zbořeny. RWE si ale prosadila přístup k uhlí pod již léta vysídleným Lützerathem.

Podle aktivistů i…