Hodit ministra do vody. Jinak snad ani nelze nazvat vstup Borise Pistoriuse do funkce německého ministra obrany. Ve čtvrtek v 9.00 byl prezidentem Steinmeierem jmenován do úřadu a hned téže dopoledne měl na programu setkání se svým americkým protějškem Lloydem Austinem. Téma hovoru: dodávky moderních západních tanků na pomoc Ukrajině.
Pistorius vystřídal Christine Lambrecht, nejhůře hodnocenou členku vlády, která v půlce ledna po dlouhé sérii chyb rezignovala. A křeslo, které po ní zůstalo, je horké: poválečná Spolková republika měla jen devět kancléřů, zato dvacet ministrů obrany. Pohořely tu ambice řady politických talentů a přitom asi žádný z předchůdců nebyl tolik ve středu pozornosti, jako bude Pistorius v časech války na Ukrajině.
Při jeho výběru porušil kancléř Olaf Scholz jeden z principů svého kabinetu: rovný počet mužů a žen. Scholz chtěl, aby jeho vláda byla progresivní nejen obsahem, ale i složením. Nyní tuto prioritu odsunul stranou, protože lepšího kandidáta než Pistoriuse neviděl. Kancléř i nový ministr se narodili v dolnosaském Osnabrücku, mají právnické vzdělání a oba patří ke středovému křídlu sociální demokracie (SPD). Na rozdíl od málomluvného, tichého, defenzivně vystupujícího Scholze má však Pistorius jiný charakter: dává najevo, když se zlobí, pohotově reaguje, umí slovně zaútočit, působí průrazněji. Nemá zkušenost s obrannou ani zahraniční politikou, ale prokázal politickou otužilost ve vedení velkých úřadů. Sedm let starostoval Osnabrücku a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
