Jak definovat znásilnění?

V oblasti trestního práva není moc výbušnějších témat než debata o tom, jak v zákoně definovat znásilnění a zda není namístě ho vymezit jako sexuální akt, k němuž jedna ze stran nedala souhlas. Států, které k nové definici přistoupily, stále přibývá a zástupci tří z nich – Dánska, Švédska a Velké Británie – minulé úterý vystoupili na semináři pořádaném sněmovním ústavně-právním výborem. A shodli se na tom, že se v žádné ze zemí nenaplnily obavy, které obvykle tuto debatu provázejí – lidé nezačali ze strachu z přísnějšího postihu uzavírat před každým sexem písemné smlouvy ani se nezvýšil počet falešných obvinění.

„Dlouhodobě studie ukazují, že falešná hlášení nejsou u znásilnění častější než u jiných zločinů. Je to spíše jeden z mýtů,“ řekla náměstkyně státního zástupce v Kodani Gyrithe Ulrich (celý rozhovor si můžete přečíst na webu Respektu). Britský soudce Martin Picton se podle svých slov za dvacet let praxe setkal s pouhými dvěma podobnými případy. Nic podobného nezaznamenali podle kriminoložky Stiny Holmberg z Národní rady pro prevenci kriminality ani ve Švédsku.

Trojice zmíněných zemí patří mezi celkem patnáct evropských států, které začaly sexuální násilí posuzovat jinou optikou. Ve Švédsku se tak stalo v roce 2018, v Dánsku o tři roky později, v Británii pak úprava platí od roku 2003. Obavy se, jak už bylo řečeno, nenaplnily, stalo se ale něco jiného. Ve všech zmíněných zemích výrazně narostl počet hlášených znásilnění. Například v Dánsku dokonce o 50…