A k čemu je vlastně Fico?
Proč jsou pro střední Evropu slovenské volby důležitější než polské
„Společně zastavíme blázny,“ hlásá jeden z billboardů národovecké strany SNS Andreje Danka. Je jedno, koho tím myslí, protože voličům stačí, že to jsou ti druzí. Slogan ilustruje letošní slovenské parlamentní volby podobně výstižně jako rvačka mezi bývalým premiérem Igorem Matovičem a exministrem vnitra Robertem Kaliňákem: především bublající emoce a osobní nevraživost překračující obvyklé politické neshody. Za festivalem mužské hysterie se pak skrývá zásadní spor o podobu a budoucnost Slovenska. A nejen Slovenska.
Vzpomínka na Husáka
Česká debata o našem blízkém sousedovi často postrádá širší kontext a skáče z extrému do extrému. Když po vraždě Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové byl Robert Fico nucen opustit vedení vlády, následně vyhrála prezidentské volby Zuzana Čaputová a vznikl kabinet bez Ficova Smeru, mnohým se zdálo, že je hotovo. Demokracie zvítězila, organizovaný zločin propletený s vládnoucími politiky ztratil vliv a slunce už nad Slovenskem nezapadne. I kdyby se ale vítězem voleb nestal egomaniak Matovič, nepřišel covid a jedna politická krize za druhou, zásadní obrat by nenastal. Proč?
Hlavním problémem Slovenska je spravedlnost. Pokud se bavíte s lidmi, sledujete zprávy, čtete reportáže, slyšíte často názor, že domoci se spravedlnosti u soudů či jiných státních institucí bývá nesmírně složité a často nemožné. Situace se v tomto ohledu zlepšila, ale ne dostatečně. Když se rozebírá, co máme v Česku lepší, skoro vždy už roky zazní, že soudy. Případně fungující státní správu. Změnit takto hluboký strukturální problém může trvat déle než dekádu.
Při rozboru důvodů, proč zrovna na Slovensku má Rusko tak velký vliv, připomínají mnozí tradici, která je jiná než ta česká. Od 19. století se u nás díky lidem jako Karel Havlíček Borovský orientují elity na Západ. Ty slovenské viděly naději na renesanci na Východě. Nicméně těch důvodů, proč se odlišně díváme na Moskvu, je celá řada. A patří mezi ně i názor, že nerozhodují zákony, pravidla, instituce, ale síla. Čím dál jste od Bratislavy, tím silnější jsou „místní“ pravidla. Tam, kde není funkční stát, který dokáže hájit zájmy občanů, nastupuje volání po síle. Proto je tak velká nostalgie po období komunismu, a proto Smer stále častěji odkazuje na komunismus a volá po rehabilitaci Gustáva Husáka. Robert Fico svým voličům vlastně říká: Chcete být lokajové? Jsem tu pro vás, rád budu vaším pánem a stejně jako Husák se opřu o Moskvu, která podobné typy lidí ve svých guberniích zbožňuje.
Ficovým voličům nevadí, že existují důkazy o tom, jak si v době vládnutí Smeru vybírala mafie dokonce vysoké funkcionáře policie. Prostě tak to je, v zemi bez pravidel má právo určovat zásady ten nejsilnější. Hlavně ať je klid a politici se nehádají.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu